Modlitba za partu

„Zdarec chlapi“, řekl jsem naší partě, jen co jsem si k ní přisednul v naší hospůdce, „Tak jak to uděláme s tou naší modlitbou?“ „Seš ňákej rozjetej, si rači dávej bacha, aby ti nespadla pěna.“ „No jestli chceš, tak ji klidně napiš. My ti s ní rádi pomůžeme. Že jó chlapi!“ Beru si tužku do ruky a kolem se začíná slejzat dav čumilů a radilů. Tak tohle mám ze všeho nejraději. Teď se začnou předhánět, co tam kdo chce mít. „A hlavně ať to není žádná kravina, jinak to nikdo nebude chtít řikat.“ „Neboj, bude to jenom pro naši partu a vostatním do toho nic nebude.“ Hostinský přinesl další tác půllitrů, roztáhnul ruce a zeptal se: „Zatím je to všechno?“ „Jasně Pepane.“ „Tak si někam ukliďte Anděla. Zase mi poblil celej halzl“ „Blbec jeden. Ten nikdy neví, kdy má dost. Jednou se ten vůl bude smažit v pekle.“ „Hele a na co nám vlasně ta modlitba bude? Stejnak se na nás každej vysere.“ „To nemůžeš nikdy vědět. Jednou se nám to všechno splní a my budeme za vodou.“ „Tak toho bych se chtěl dožít.“ „Pepane, ty fernety ještě jednou dokola, ať se nám to čekání nezdá takový dlouhý.“

„Chlapi, tak co tam chcete mít?“ „No přeci ňáký baby né?“ „Jasně. A taky ať furt padá list.“ „Já tam chci pořádný fáro. Ale ať je to žihadlo.“ „Já chci lyžovačku na horách…“ „Copak auto, ale pořádnou motorku by to chtělo.“ „Pepane, hoď mi sem řízek s bramborama.“ „…a to ste slyšeli, že Zdenda má dělat nový máry do kostela?“ „Hele, v Egyptě prej našli zašpuntovaný starý láhve s vínem. Myslíte že se to dá eště pít?“ „Já bych chtěl zlato, nebo aspoň stříbro. Ale hodně rozumíš?!“ „Tak to já bych zase chtěl vochutnat ty mořský potvory. Pepane! Nemáš tam utopence?“ „Hele, nemůžeme pořád jenom myslet na sebe. Chtělo by to i ňákou tu charitu nebo jak se…“ „Jééé… Čau Vráno. Už si našel to pádlo co ti vzala ta voda?“ „Dejte mi už s tím pokoj.“ „Pepane, nalej tady kapitánovi Korkoránovi jeden rum na mě.“ „…a když ta hospoda v Třebíči už zavírala, tak tam přišla taková krásná ženská a prej jestli by jí někdo nepomoh, že si zabouchla dveře vod bytu…“ „Hele a proč my tu vlastně nemáme moře?“ „Já bych chtěl prachy. Spoustu peněz. Jako maj ty arabáši dóle na těch pouštích.“ „A já bych si zase přál, aby tu ta naše parta byla navěky.“

Před půlnocí nás Pepan vyhodil „bydlet“. Koupili jsme si na cestu ňáký víno vyšli jsme ven. Pár lidem noční vzduch podrazil nohy, ale když na nás zaštěkal první pes, začala naše oblíbená zábava. Všichni jsme začali štěkat na něj, k tomu se přidali další psi z ulice a za chvilku už štěkali psi v celém okolí. Dopili jsme víno z láhví a šli prázdninovou nocí do svých domovů. Ráno jsem se probudil svlečený na posteli, v krku jsem měl Saharu a marně jsem vzpomínal, kde že se to máme dneska sejít. Nebyl jsem sám. U řeky jsme se scházeli jak švábi na pivo. „Ty vole… S vámy taky něco naplánovat je umění.“ „Co uděláme?“ „Já bych zachlastal.“ „To by šlo. Uděláme voheň, koupíme štěně a něco k jídlu.“ „A za co ty chytrej. Bereme až za tejden.“ „Já sem taky na suchu „Hele vole, co ta modlitba? Napsal’s jí včéra?“ „Jasně. A máte tam všechno, co jste chtěli.“ „Tak sem s ní. Třeba nám ten nahóře pomůže.“ Koupali jsme se v řece a čekali až do večera na zázrak. Nepřišel. Ale jednou to snad vyjde. Jednou to prostě musí vyjít.

Motlidba pro partu
(Tři sestry)

 
Modlitba stoupá
Na oblacích pěny
Není tak hloupá
Pro ty zasvěcený
Velekněz láhví
Dlaně rozevírá
Andělé dáví
A shůry padá síra
Na nebe vstoupí
Tahle prosbička krátká
A že nejsou skoupí
Tak jí nezabouchnou vrátka
Splněná přání
brzy se vrátí
A to čekání
Kolo fernetů zkrátí

Voňavý holky, karty, placatý káry
Hory, motorku, řízek a lakovaný máry
Prastarý vína, stříbro, humry, slávky
Abelovi od kokaina sociální dávky
Vránovi pádlo a rum pro Korkorána
V Třebíči na recepci překvapení zrána
Moře do Písku, sobě malý pole ropy
A aby tu Tři sestry dlouho zanechaly stopy

Štěkotu psímu
odpovíme sborem
nečuchat k vínu
a před půlnocí sbohem
Srpnový kůže
a minimální šaty
riskujou úžeh
a tak vytáhli paty

My už to víme
nic neni podle plánu
tak tu sedíme
nakloněni flámu
Ve stavu nouze
koupeme se v řece
čekáme dlouze
kdyby jednou přece...

Voňavý holky, karty, placatý káry
Hory, motorku, řízek a lakovaný máry
Prastarý vína, stříbro, humry, slávky
Abelovi od kokaina sociální dávky
Vránovi pádlo a rum pro Korkorána
V Třebíči na recepci překvapení zrána
Moře do Písku, sobě malý pole ropy
A aby tu Tři sestry dlouho zanechaly stopy.