Dračí chutě (3.)

                               Dračí  chutě    (3.)

                                  -Radek  Protch

 

  -Kde je ten Hromotluk?; Bělovlas se rozhlížel, ale nikde ho neviděl.

  -No na mně se nekoukej! Já jsem hlídací pes, ale nebudu tu každýmu dělat doprovod i na toalety, aby si náhodou neublížil.

  -Já to tak nemyslel Alíku, vždyť víš, že si tě moc vážíme.

  -To určitě, naposledy ste si mě potěškali jako štěně! Lže to a navíc to po mě chce nadservis, kdo by to do nich řek, že to budou takový hulváti?!; Alík vrtil hlavou.

  -A kdo by řek, že pes místo kroucení ocasem bude kroutit hlavou.; poznamenal Pastefix.

  -A je to tu zas! Copak jsem nějakej pouliční smeták? To ste si měli vybrat toho vořecha vod vedle!

  Zpoza rohu vycupitalo děs nahánějící zvíře, pěnu u tlamy a zlověstně mávalo ocasem.

  -Jejda!; procedil Alík skrz zuby. Ocas mu sjel mezi zadní končetiny, a tak trochu mu to překvapení vyrazilo dech.

  -My o vlku a vlk za rohem!; poznamenal Tixtajt. A Pastefix tiše dodal:

  -Doslova.

  -No víš Čaku já to tak nemyslel, ale když oni by po mě...; nedokončil větu, né že by ho vlk přerušil, ale nevěděl, co má říct.

  -Takže ty si asi myslíš, že si velkej drsňák, co?; prohodil vlk.

  -Ten největší, to mi věř!

  -Tak pojď uvidíme, co v tobě je!

  Právě v tu chvíli přišel Hromotluk se slzami v očích a v ruce s nějakým klackem.

  -Rád bych Čaku, ale necháme to na jindy, teď mám práci!; Alík pokynul na nově příchozíhoa běžel mu naproti. Čak to vzdala odcupital pryč.

  -Copak se ti stalo?; zeptal se Alík jentak mimochodem.

  Hromotluk mu neodpověděl a pokračoval, dokud nedošel až k ostatním. Neustále pofňukával a bylo vidět, že v skrytu duše nadává do těch nejhorších míst, jaká si jen dovedete představit.

  -No tak povídej Hromotluku! Co se stalo?; pobízel ho Bělovlas.

  Alík na Bělovlasa hodil vyčítavý pohled, už se ho přece ptal, a pak se podíval zpátky na Hromotluka, který jen zvedl ruku v které svíral onen klacek.

  -No tak, co se stalo a proč tady máváš tím pitomým klackem.; vybídl ho nechápavě Pastefix a nechával na sobě znát svou netrpělivost, což jen dokazovalo, že se mu příliš nelíbí melancholičtí barbaři.

  Hromotluk zcedl pohled a přejel s ním své okolí. Protřel si oči. Vysmrkal se. Podrbal se na zádech. Podrbal se ve vlasech. Podrbal se na ruce. Podrbal se ve vousech a začal:

  -Můj kyj.

  -A co se stalo s tvým kyjem?; vyptával se Bělovlas.

  Hromotluk se podrbal na zádech, potom se podrbal ve vlasech, podrbal se na ruce, nepodrbal se ve vousech, ale za uchem a spustil:

  -Sebrali mi ho!

  -A kdo by ti ho měl brát? A proč?; Bělovlas nedočkavě přerušil mluvčího, ten se podrbal na zádech, podrbal se ve vlasech, podrbal se na ruce, ale nepodrbal se ani ve vousech ani za uchem, nýbrž na čele a smutně pravil:

  -Prý neodpovídá nějakým evropským normám.

  Bělovlas ani nehlesl, nevěděl, co má říct, bylo mu líto drbajícího se Hromotluka, ale věděl, že zákon je zákon a normy normy a s tím on ani nikdo jiný nenadělá nic. Nakonec ho přece jen něco napadlo:

  -Puč mi na chvíli ten klacek.

  Hromotluk mu ho bez jakýchkoli otázek podal, myslel si, že mu z něj vyčaruje kyj, ale Bělovlas ho vzal podíval se na Alíka a hodil klacek o několik metrů dál.

  -Chytej!

  Alík se podíval mágovi do očí:

  -To si ze mně snad děláš...!

---