Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Ležela jsem na pláži, opalovala se a přemýšlela o tom jak je skvělé, že konečně trávím prázdniny v cizí zemi jen se svou nejlepší kamarádkou. Bylo už vlastně na čase....v osmnácti. Ale i tak jsem musela použít hodně nátlakovou formu přemlouvání. najednou mě z myšlenek vytrhla studená sprška kapek a Terezin smích. Posadila jsem se a uviděla vedle ní 2 opálený krásný řecký kluky. Můj udivený pohled Terku vůbec nevyvedl z míry, jen na mě spiklenecky mrkla. Kluci se představili, i když popravdě jsem jejich jménům moc nerozuměla. To nám ale nezabránilo v tom, abxchom začali s anglickou konverzací, během které se domluvilo večerní rande na pláži. S Terkou jsme se obě těšiliy a dokonce nám nedělalo problém si naše objevy rozdělit. Pamatuju si, jak říkala: ,,Evo, todle jsou nejlepší prázdniny a ten světlovlasej je přesně jako můj vysněnej kluk". Já z těch dvou sice tolik odvázaná nebyla, ale letní flirt jsem byla chotná podstoupit s menším a tmavovlasým Tollym. Rande ve čtyřech se zdálo dokonalý! Kluci přivezli i skleničky a víno. Neříkám, že jsem nepila, ale i tak jsem se mírnila o něco víc než Tereza. Kolem půl desáté se rozhodlo, že pojedeme k Tollymu do bytu. Ale to, že měla jet každá v jiném autě se mi příliš nelíbilo! Nakonec mi ale nezbylo nic jiného než nasednout do auta k Tollym.druhé auto s Terkou jelo stále za námi. Najednou jsme ale odbočili na prašnou cestu a já mírně znervózněla, když jsem ale zjistila, že auto s mou kamarádkou za námi nejede, zpanikařila jsem úplně! Na otázku kam jedeme a kde je Tereza se mi nedostávalo odpovědi. místo toho se Řekovi zrychlil dech, začal se potit a namáčkl své mokré tělo na mé. Snažil se zajet mi rukou pod sukni. Pokoušela jsem se z jeho držení vymanit, ale byl na mě tolik namáčknutý, že jsem mohla sotva dýchat. Kopání ani mlácení rukou nepomáhalo, má halenka už byla rozepnutá, když se mi podařilo vyndat z kabelky pepřák. Zadržela jsem dech a chvíli čekala, naštěstí začal kašlat okamžitě, odvalil se a lapal po dechu. Rychle jsem otevřela dveře auta a běžela zpátky po prašé cestě neuvěřitelnou rychlostí a bez ohlížení se. Konečně silnice, ale žádné auto nejelo. Byla jsem zoufalá, ale běžela dál. Najednou mě osvítila světla, stoupla jsem si do silnice a doufala, že auto zastaví. Zastavilo! Seděla v něm žena ve středních letech. Plačtivě jsem prosila ať mě rychle odveze na policii. Byla zřejmě v šoku, ale vše pochopila rychle během několika vteřin se auto rozjelo. Celou cestu jsem strávila schoulená na sedačce s hlavou skloněnou a slzami, které nepřestávaly. Stále mi v hlavě duněl zvířecí zrychlený dech a cítila jsem jeho nechutně zpocené tělo. Zvedal se mi žaludek, stáhla jsem okýnko a začala zvracet. Žena zpomalila, ale nezastavila. Nevím, jak dlouho trvala cesta, pro mě to byla věčnost. teprve až u policejní stanice jsem si vzpomněla na Terezu. zatočila se mi hlava. Co teď? ale to už u mě stál policista, mluvil Řecky a já nerozuměla ani slovo. Přišla tedy na řadu má v tu chvíli roztřesená angličtina. Policista odešel, ale za okmažik byl zpět s kolegou, který rozuměl zjevně lépe. Chtěl po mě pas, který byl naštěstí v kabelce. Naprosto zpřeházeně a útržkovitě jsem mu vyprávěla o dnešním večeru, popsala terezu i Řeky a hystericky ho prosila ať ji najdou. To bylo asi před dvěma hodinama.Sedím stále na policejní stanici, přikrytá dekou a s hrnkem kafe. Chtěli mě poslat do nemocnice, ale já nemůžu odejít, dokud nezjistím, co je s Terezou. Byl u mě doktor, dal mi prášky na uklidnění, ale mám je stále v ruce, nechci mít otupené smysly. Neustále mi tečou slzy, ještě jsem nemluvila s rodiči. Ani nechci, nechci aby to věděli. Teď né! Na stanici je strašné pozdvižení, všichni běhají sem a tam, pokřikují na sebe. Najednou mě někdo chytil za rameno. Ženská ruka, snad tereza, bleskne mi hlavou, otáčím se. Vidím však ženu v kostýmu s delšími vlasy, kolem třicítky. Začne na mě mluvit plynulou Češtinou. ,,Kosová, dobrý den'' , představí se psycholožka. ,,Evo" osloví mě. ,,Chceš mi o tom něco říct?" Chci, ale nemůžu, myslím si. Po dlouhém tichu to ze mě to pouhé ,,Nemůžu" vypadne. Teď k nám přistupuje policista. Začal mluvit s psycholožkou, je to chvíle, ale pro mě věčnost! Prosebně se dívám na paní Kosovou. Ta se ke mě posadí a začne pomalu mluvit. ,,Víš Evičko, už je chytili, oba dva... nebylo to porvé, co se tu něco takového stalo, měli na ně dlouho políčeno. Žádná dívka to ale neohlásila hned, jako jsi to udělala ty, proto je dopadli až teď" ,,A co Tereza?" vyhrknu. Žena se na mě dívá zpříma, čtu v jejích očích, že to co se mi chystá říct bude strašné, ale stále doufám, vždy't naděje umírá poslední. Pomalu otvírá ústa a já slyším, jak říká: ,, Tereza je mrtvá....znásilnili ji a zabili...." Točí se mi hlava, poznávám hlas své mamink: ,,Evičko, jste mladé, vím, že se o sebe dokážeš postarat, ale v cití zemi je to něco jiného, nejezdi tam, prosím!" poznávám hlas Terezy: ,evo, todle jsou nejlepší prázdniny a ten světlovlasej je přesně jako můj vysněnej kluk" a poznávám hlas až do nedávna neznámé ženy, jak mi zní v uších stále dokola: ,,Znasilnili ji a zabili.....znásilnili ji a zabili.....znasilnili ji a zabili.
Písmák