Strom

STROM

motto: „Christian Morgenstern:‘Koleno šlo do světa. Ne hrom, ne strom, jen koleno‘.“

mottouz:

„Christian Abendstern:‘Strom šel do světa. Ne hrom, ne koleno, jen strom.‘“

Je až s podivem, kolik věci, které nás obklopují, téměř nevnímáme. Navykli jsme si nepřemýšlet o ničem, co se nás v každodenním životě netýká. Je však mnoho objektů, které si naši pozornost nepochybně zaslouží. Například strom.

Strom. A tree. Der Baum. Arbor, oris, f.

Zvláštní, že pro tak kosmopolitní objekt, jakým strom je, mají jazyky tak rozdílné názvy.

Strom života, strom poznání, strom adresářů v operačním systému, strom rodokmenu, strom jako sídlo slovanských bohů.

Strom provází lidské dějiny od samého počátku.

Stromu vděčíme za objev newtonovské fyziky a své by o něm mohli vyprávět i Viktorka nebo veliký Jan Žižka z Trocnova, kterého tříska prý připravila o zbylé oko (přitom vykřikl primitivní češtinou „Strom - bolí!“, čímž dal nevědomky název sopce v milované katolické Itálii), nikoliv však o válečnický genius. Přesto však jeho neblahá zkušenost s dřevinou nejspíš zapříčinila to, že na jeho počest je Ži jedna pražská čtvrť téměř zcela prosta těchto biologických zbraní, čehož využili pražští psi a z nedostatku vhodných prostor, které stromy poskytují, dali vzniknout vrchu Vítkovu, kde později vyrostl národní památník, ve kterém se v dusné atmosféře zkazil náš první dělnický prezident.

Strom je i vyhledávaným společníkem sebevrahů. Do stromů se mumlají tutlané pravdy o králích a kluci jsou jako buci. Máme dubové hlavy, mlčíme jako pařezy. Ohýbáme stromky, dokud jsou mladé.

Amazonské pralesy jsou po právu nazývány plícemi světa (ač v dnešní době už připomínají spíše plíce celoživotních extrémních kuřáků), přesto je však kácíme a tak pod sebou podřezáváme větev.

O Vánocích celý křesťanský svět vtrhne na tržiště (či do blízkého lesíku), aby na počest jednoho charismatického fanatika každý urval několik dalších plicních sklípků, obtěžkal je blyštivými cetkami, dal si pod ně papuče a rum a posléze vyhodil do popelnice, z čehož má ten fousatý židovský pán jistě nezměrnou radost.

----Autor nemá nic proti křesťanům, židům, muslimům ani buddhistům, jen hinduisté ho trochu popouzejí, ale z těch si zase nedělá srandu, takže jim to může být jedno, když jim to na mě neřekneš, milý křesťanský, židovský, muslimský nebo buddhistický čtenáři----

Zkrátka, možná bychom občas měli zajít třeba do Baumovky a nechat ulpět náš těkavý a hektický pohled i na věcech, které nám připadají všední, samozřejmé a nezajímavé. Náš život to může jen obohatit.