Úlet Josefa Kolaříka, Já a sázky

Vsázení se o pivo nebo o panáka patří k české hospodské kultuře od nepaměti. I já mám s takovýmito sázkami bohaté zkušenosti. Od jednoduchých sázek o pivo, že Sparta prohraje až po poněkud bizarnější sázky typu o deset piv že Franta ochutná gulášek toho strejdy támhle u stolu nebo sportovněji laděnou sázku o suda, že Řízek (přezdívka) během 24 hodin dojede na kole na nejbližší státní hranici a zpět do Prahy. Mám bohužel to štěstí, že znám přátele, kteří sázení povýšili na životní styl. Bohužel proto, že dost často prohrávám. Nejpotupnější prohraná sázka snad byla ta, co se týká samotné podstaty sázení. Vsadil jsem se, že se nevsadím a prohrál jsem. Na druhou stranu k nejlepším vyhraným kouskům v mé sázkařské sbírce patří sázka se dvěma kumpány, že pivo obsahuje líh, oni tvrdili, že to není pravda a každý se vsadil rovnou o 15 jachet, pokud se divíte proč o jachty, tak vězte, že dva dny po uzavřené sázce měli jachtit v karibském zálivu a v ovíněné náladě podpořené sebevedomými panáky Fernetu si troufali vsadit cokoliv. Sázka je o to pikantnější, že oba jsou zaměstnanci pivovaru. Bylo to Pyrhovo vítězství. Kumpáni Holovčák a Petřina jsou totiž Bonnie a Clyde české sázkové kultury, sázku odmítají vyplatit, přestože jsem navrhl změnit 30 jachet na 30 sudů plzeňské dvanáctky. Nakonec mi slíbili , že od nich dostanu jako náplast jeden sud, pokud je v tomto sloupku zvěčním.