Jak jsem potkal April

      Psal se patek, 1.4.2005. Den jako kazdy jiny, az na to ze dnes mel koscik reditelske volno, tak si hezky pospal a rozhodl se ze cely den uspesne proflaka.. "Hmm dnes je April, z nekoho bych si mel vystrelit... Ale z koho? Na nejake silnejsi myslenkove pochody nemam naladu. Udelam jen neco malyho at mam ciste svedomi..." Vyndal jsem telefon a
napsal pritulkyni, toho casu sedici ve skole: "Ahoj milacku, dneska na tebe asi po skole cekat nebudu... Nejak jsem rano skobrtnul na schodech a mam narazenou nohu nebo co- mam to v sadre a blbe se mi chodi." Zpravu jsem odeslal. Alespon to mam odbyty, i kdyz se to asi stejne nechytne. Za cca pulhodinku mi prisla odpoved ve stylu: "No jen se hezky projdi, alespon si tu sadru provetras..." No co, alesapon jsem to zkusil ne? Zbytek dopoledne jsem uspesne proflakal...
      Na vecer jsem byl domluveny s kamaradem (rikejme mu treba Maty) na tom, ze se k nemu dopravim s pocitacem a par lahvemi Staropramen Granata a budeme se "ucit na maturitu". "Uceni na maturitu" sestava z hrani her po siti, vymene porna a filmu, a piti piva. Po "dobelhani se" k budove skoly me milovane jsem se s ni rozloucil a rekl ze dnes jedu k Matymu na noc. Tak, formalnosti jsou za mnou, muzu vyrazit. Ai v pet hodin jsem s celou vybavou (PC, klavesnice, mys, monitor, DVDcka, 6 granatu) dorazil k Matymu domu. Zapojili
pocitace, sesitovali, odzatkovali a zacli se bavit. Samozrejme ze v moji vybave nechybel ani telefon a kabel. S usmevem na rtech vzpominam na to, kdy jsem prijemne podnapily vzal telefon, namontoval blesk a jal se zdokumentovat cely byt. Fotil jsem vsechno: Od klik u dveri, hald spinaveho pradla, velikonocnich zajicku na polici zapadanych stoletym prachem pres baterie v koupelne a samponu na vane az k foceni WC (sklopene i odklopene). Snad tomu chtel osud, nebo to byly ony Bozi mlyny, chvile dusevniho klidu a radosti netrvaly dlouho.
     Zacalo to nevinne, strelba z brokovnice a vibrace na stole mi daly jasne najevo, ze prisla SMS. "Milacku, najdi si nejaky klidny misto a zavolej mi. Stal se pruser." Jako nejklidnejsi misto se mi zdalo cerstve zdokumentovane wc, tak jsem tam zalezl a vytocil cislo. "Ahoj, no tak povidej, co se deje". Moje milovana mluvila celkem sklicenym hlasem,
prislo mi to divne, ze by se skutecne neco delo? "No vis, mame problem! Zjistila jsem, ze ve stredu jsem si zapomela vzit prasek". Bylo to receno s neuveritelnymi zachvevy hlasu. OK, mame problem! Presto jsem to zkusil: "Milacku ale dneska je april, delas si srandu?!".
"Milacku, kez by byl <vzlyk>, ja jsem to zjsitila ted, nevim co mam delat." Z onoho "co mam delat" bylo znet strasne zoufalstvi, bezradnost a bolest. Bojovala s placem. OK vypada ze tu mame kurevskej problem!! Do hajzlu, sakra do prdele, co ted? "Hmm no a milacku, ja jsem
u vas byl kdy? Taky ve stredu vid?". "Jojo, ve stredu." "No a tu pilulku sis nevzala taky ve stredu vid" "Jo". Do pici, vypada to ze mame kurva zkurvenej problem! Padlo na me nepredstavitelne zoufalstvi a studeny pot. Me videni se zuzilo do onoho povestneho tunelu a krve by se ve
me nikdo nedorezal. Klesl jsem na zavreny zachod. Nenapadlo me rict nic jineho nez "Milacku, co budeme delat? Kdy jdes k doktorovi?" "Az v utery" "Jakto az v utery? Neni to dlouho??" "Kdyz on tam pres vikend ani v pondeli neni." Netreba pripominat ze v tu chvili jsem byl schopnej si pro toho doktora dojit az k nemu domu a dotahnout ho do ordinace
svazanyho na privesu za autem. "No a jak to teda je? To bylo v prvnim tejdnu vid? Koukala ses do toho papiru, co tam pisou?" "Pisou tam urychlene se poradte s lekarem. Ja dneska neusnu. Proc se to stalo?" Tak tohle ne, jdu pro prives, jenom zjistit kde bydli... Jal jsem se svou pritelkyni trochu uklidnit, lec mi to neslo pac muj roztreseny hlas nesl
znacne znaky zoufalstvi. "Hmmpf no milacku neboj, ono se to nejak vyresi... Hlavne na to ted moc nemysli, uvidis ze to nejak dopadne..." Pak nasledovalo jeste par vet zoufaleho charatkeru zakoncenych mym "Milacku ja ti pak jeste zavolam". Zavesil jsem a opustil mistnost WC. "Maty, je to v prdeli, asi ze me bude tata." Bezmyslenkovite jsem klesl na
postel a zacal premyslet. Tou dobou v mem krevnim recisti obihalo asi dve deci krve. Me plany do budoucna se otrasly v zakladech a za mohutneho rachotu se sunuly k zemi. Spatril jsem tunel, ale zadne vysvobozujici svetlo na jeho konci nebylo. Z konce tunelu na me koukala smrtka s kosou vazici 3,30 kilo a dudlikem v puse. Hlavou mi virilo tisic myslenek a otazek: Sakra co ted? Proc se to stalo? Proc se to stalo zrovna me? Kolik muze stat interrupce? Kde na to vemu? Co budu delat po maturite? To jako zivit potomka?
Proboha ty debile, vzdyt je ti devatenact- tobe bude tricet pet a tvymu fakanovi sestnact? Proc ja proboha? Proc ted? Co ted kurva budu delat? Co ted kurva budu delat? Bezmyslenkovite jsem dopil flasku piva a okamzite si otevrel dalsi ze ktere jsem si taky poradne prihnul. Jeste ze v dosahu nebylo nic silnejsiho. Opet jsem se odebral do koupelny,
tentokrat si lehl do prazdne vany a zavolal kamosovi - on s touto zalezitosti jistou zkusenost mel. Strasne chaotickym zpusobem jsem mu koktavym hlasem popsal co se deje a zeptal se ho na onu aktualni otazku: "Co mam delat?". Rizhodl se ze nejlepsi bude mi dat k
telefonu svou pritelkyni, coz okamzite udelal a ja ji stejnym zpusobem vychrlil co se stalo. Samozrejme z toho nic nepochopila, tak jsem se rozhodl, ze bude nejlepsi kdyz do hovoru pridam svou tehotnou pritelkyni. Macknu konferencni hovor a zuby nehty se snazim spojit. V duchu jsem si nadaval: "Proc ja debil si to v tom navodu poradne neprecet, ja ti
dam ty debile, ze to nebudes v zivote nepotrebovat... tady to vidis, tady to vidis!!!". Po nekolika minutach marnych pokusu jsem to vzdal. Protelefonoval jsem slusny prachy, ale v tu chvili bych zavolal klidne na Aljasku. Zavolal jsem sve pritelkyni ze asi bude nejlepsi
kdyz ji zavola sama a ona rekla ze jo. Opet jsem se, stale v transu, vratil k Matymu, kterej se spokojene koukal na nejakej film. Nasledovaly nekonecne dlouhe minuty cekani a nepopsatelneho zoufalstvi a psychickych muk. Pote mi zacal opet zvonit telefon. Zvedl jsem ho. "April milacku!" "COZE?!!" Nevim co jsem pak rikal ani jak komunikace probihala, pamatuji se jen na to ze mi ze srdce spadnul kamen velikosti Jupitera. Me dusevni rozpolozeni se da snad popsat jen slovy klasika. "Ty vole..." Bejt mi po ctyricitce tak by me srce pravdepodobne explodovalo. Zoufalost vystridal sok....

A co z toho vyplyva? Dejte si priste na aprila bacha at nedopadnete jako ja. A nezapomente si nastudovat konferencni hovor- buhvi kdy ho budet jiste potrebovat...