Zmatení

Smíšené pocity, iluze, zmatení, únava, melancholie a sebelítost.

Otevírám oči. Stále ještě večerní jarní paprsky slunce dopadají na plastovou stěnu ve sprchovém koutě. Jsou nádherné a okouzlující. Kdyby se ze stolu zvedl prach nějakým poryvem vánku, jeho smítka by nádherně jiskřila ve zlatavých paprscích slunce pronikajících oknem do místnosti. Svět najednou přišel o všechny zvuky. Iluze snu je dokonalá. Neuvědomuji si, že je to skutečný okamžik. Mé mysli se zmocnila představa, že se mi to jen zdá. Úplný klid. Ničím nerušený. Sluneční paprsky tečou napříč místností, aby se nakonec vsákly do plastové desky. Zavírám oči a představuji si, že je vše jinak. Že nežiji. Že jsem pouze bezbřehou entitou kdesi ve všeobjímající sféře a pouze z dálky pozoruji osudy někoho, kým jsem kdysi býval. Nebo kým se teprve stanu. Čas už pro mě neexistuje. Vydávám se do další paralely.

Otevírám oči. Letní podvečerní slunce stále příjemně svítí na plastovou stěnu kdesi za mnou. Sedím v plastovém křesle a pozoruji smítka prachu vznášející se ve vzduchu po nekonečně dlouhou dobu. Jiskří v těch zlatavých paprscích. Svět kolem mě je bez času, jako by se každá sekunda táhla dlouhá milenia. Vše má bleděmodrý nádech. Připadám si jako ve snu. Mám dojem, že sám sebe odjinud pozoruji. Jako bych byl jen stínem svého vlastního já. Jako by vše, co dělám, nemělo žádný význam ve vztahu k věčnosti. Sám sobě se posmívám a s vážnou tváří a hledím si do duše. Co vidím mě děsí.
Raději zavírám oči a zdá se mi, že jsem v jiném světě.

Otevírám oči a vidím paprsky slunce svítící kamsi za mě. Všude kolem mě panuje bleděmodrý opar. Mám vizi. Myšlenky mi odpluly kamsi do dáli a já vidím sám sebe.
Sebe, jak přemýšlím o člověku, který je úplně jinde, a kterým jsem já sám.
Vidím jasné bílé pilíře, nádherně zdobené reliéfy a zdobnými nápisy.
Odspodu nahnívající a děsivé. Přízrak, kterým jsem já sám, je zděšen. Prudce se vracím do bleděmodré ?reality? a sleduji zrnka prachu, jak obrovskou rychlostí kmitají ve vzduchu a jiskří, jak na ně dopadá jakési světlo. Zavírám oči a doufám, že už je neotevřu....

---