Jsi jen čistou křišťálovou vodou ve sklenici

Kéž bych neviděl ty barvy. Jenže ony jsou tak malebné.

Jsem pouhou barvou duhy, jenž by se ráda vlila do Tebe a vytvořila tak pruhy zorných kouzel. Pomalu bych Tě pohlcoval, barvil, jak vlna narážející na břeh, pomalými tempy. Pomalu s jistou pravidelností. Každý Tvůj pohyb by souhlasil s mým posunem k Tobě. A všichni by to viděli a věděli. I z rudých střech by bylo vidět, co se to vlastně děje. A kdybys chtěla, nechal bych tě tak, jak by sis přála. Ale přesto doufám, že pro Tebe budu tím nejlepším přáním, kterým trpíš po celou svou dobu existence. I ta sklenice žárlí, že nemůže být tekutá, když vidí mou omamnou moc, která tak krásně svítí ve Tvých hlubinách. A ty to vnímáš, každá Tvá kapka je pastvou pro mou barvu. Každá Tvá molekula je ráda, že má modrou, červenou, zelenou, hnědou a nebo žlutou barvu z mého repertoáru. Chceš? Tak vnímej. Jsi jen čistou křišťálovou vodou ve sklenici.

---