PUTOVÁNÍ  " SLEPÉHO HADA"  ZA  PRAVDOU

České Budějovice (Od našeho dopisovatele)  -  Zachovávajíc masmediální inkognito, slavná americká herečka Meg Ryanová při příležitosti loňské prázdninové cesty po stopách osudů jejich předků navštívila i jihočeskou metropoli, aby se i zde, v kanceláři přednostky matriky českobudějovického magistrátu, dozvěděla cosi více, nežli si s sebou přinesla úhledným rukopisem napsáno na malém lístečku, z něhož bez dlouhého otálení přeč…

Poněvadž o slovo dál Meg tentokrát ani nešpitla.

"Dovolíte," natáhla k ní totiž ruku Andrea Tumpálová, vedoucí oddělení matrik, a nahlédla do obsahu kartičky. "Odkud to, proboha, máte?!?" vzhlédla vzápětí s údivem.

"Jak jste se vůbec k něčemu takovému dostala?!?"

"Tento údaj o sňatku mého strýce v roce 1931 byl součástí rešerše, kterou mi na mou kalifornskou adresu: 8942, Wildshire Boulevard, Beverly Hills, CA 90211, Júesej, zaslala paní magistra Miroslava Liborová z českobudějovického okresního archivu. Zaplaceno bankovním příkazem pět set korun za hodinu akce. Zcela legálně. Došlo poštou prostřednictvím naší pražské ambasády, po bezpečnostní kontrole zdejším emisarem CIA. Pokud snad nerozumíte: Síajej," dodala Meg zřetelněji, natahující k ní formulářík potvrzení a přitom žasnoucí z pohledu do náhlé naprosté propasti zděšením rozšířeného jednoho páru úřednických očí.

"A pokud dovolíte, teď bych se chtěla seznámit s podobou i zněním původního zápisku. … Mohu vám zaplatit kartou?" dodala již o poznání nejistěji vůči svému protějšku, neboť hlava úřednice se za tu chvíli změnila v něco jako bustu.

"I s celým datumem… Obě jména  ženicha i nevěsty…"

Meg na ní hleděla, zatímco hlavní matrikářka ve ztuhlé grimase cosi nesouvisle drmolila pro sebe.

"Něco vám na tom mém požadavku snad vadí??? Vždyť bych chtěla pouze vědět, kdo jim byl za svědky, a ve kterém třeba kostele." 

"Ale to dle zákona číslo 301 lomeno 2000 sbírky, o matrikách, jménu a příjmení, přece nejde. A vlastně bych vás měla nechat namístě asi zatknout!!!" sekla úřednice po návštěvnici pohledem takové brizance, že ta se neodvážila rušit ji v pokračování těmi svými věčnými proč.

"Něco takového se vám vůbec nemělo dostat do ruky, poněvadž ve znění pozdějších předpisů je jen matriční úřad oprávněn vydat doklad, nebo povolit nahlédnout do matriční knihy, popřípadě do sbírky listin a činit výpisy z nich, pouze v přítomnosti matrikáře fyzické osobě, které se zápis týká," mlela instrukce jako robot, převahou úřadu nabývajíc jistoty: "nebo členům její rodiny, což vy zřejmě nejste, když za členy se pro účely tohoto zákona považuje manžel, rodiče, děti, prarodiče a vnuci, její sourozenci a nebo jí zplnomocnění zástupci."

"A tato praxe by snad měla být závazná i pro archivářky, pokud se, samozřejmě, ve svém výkladu nemýlím. Poněvadž já u vás žádné zmocnění kýmkoli z vašich oprávněných příbuzných podepsané nevidím, bohužel. Máte, paní, smůlu! Sem to nepůjde!!!", rozmáchla se úřednice ve slovansky širokém gestu ke trojici šedě natřených oplechovaných skříní připomínajících trezory.

"Jenže ten můj strýc zemřel málem před čtvrtstoletím, těžko ho kvůli nějakému potvrzení seženu!" namítala, podle jejího názoru naprosto rozumně a oprávněně, herečka, po indiánské babičce z otcovy strany přezdívaná Slepý Had: "Sotva mohl, chudák, vědět, že se sem někdo vrátíme z emigrace!!!"  

"Já vím, že si myslíte, že nejsem na vaší straně," snažila se úřednice nabídnout kompromis: "ale přesto mám pro vás jedno řešení. Podívejte se, matriční knihy manželství zůstávají uloženy po provedení posledního zápisu u daného matričního úřadu po dobu pětasedmdesáti, slovy 75, let. Po uplynutí takto stanovené doby se matriční knihy předají k archivaci příslušnému státnímu oblastnímu archivu. Pro nás platí: v Třeboni. Kde teprve až potom do nich bude mít možnost nahlédnutí kdokoliv. Včetně vás," dodala lidsky teple vstřícně, laskavě. "A to již nemluvím o datech narození nebo dokonce úmrtí, kde moratorium od posledního zápisu činí rovných sto let!!!"

"Pokud tomu dobře rozumím," zahloubala se Meg, kterou většina českých diváků obvykle považuje za od přírody hloupou, ačkoli ona má za sebou nejmíň o jednu vysokou školu více, nežli, slovy 99, procent podobných zdejších rozumbradů, včetně například poslanců. "Tak ono potom záleží na tom, jak je obec, v níž se zapisuje, veliká, kdy se s prvním zápisem začalo. … Kolik v ní žije obyvatel… Jak často se vdávají…A teprve potom nastává moratorium 75 let… Takže někde má někdo právo dříve, a jinde má oproti němu někdo práva méně… Prý u vás ale mají všichni stejné ty, ty … jak těm vaším ajdintity kards vlastně říkáte … jo, občanky,"  shrnula vzápětí stručně, co jinému vydalo by na esej. "Takže se klidně může stát, že někde se někdo nedoví za celý svůj život. Což z hlediska základních zákonů kybernetiky by byla cosi jako genocida…"

"Proboha! Mlčte!!! Dál nic neříkejte," lekala se úřednice dočista již fit, "pokud nepřestanete, budu na vás muset zavolat hlídku městské policie. Poněvadž cosi takového tvrdit, je napadání práva!!! Zákona!!!!! Uvědomte si, že tady jste v úřední místnosti! A že se rouháte pod obrazem pana prezidenta… Který našim občanům je vzácný, když vám ne, ten váš … Bush …"

"Ale moje argumenty se přece týkají androidů… A nebo klonů!!! … Vždyť tady jeden, aby se vůbec dozvěděl, se snad musí nechat naklonovat, aby se, co chtěl on, dozvěděl aspoň jeho potomek!!!"

"Já bych si to tak ale na vašem místě nebrala, nakonec i obecný výklad ombudsmana Motejla zní v můj prospěch," snažila se uchlácholit úřednice rozčepýřenou Meg, sahajíc mezitím do zásuvky pro tento účel připravenou slohu, z níž vzápětí návštěvnici přečetla: "Jelikož je manželství pana Karla Lukáše a slečny Marie Lieblové zapsáno v matriční knize manželství, ve které je poslední zápis manželství 13. 3. 1934, bude tato kniha předána k archivaci státnímu oblastnímu. archivu v roce 2009," dočetla matrikářka Tumpálová z listu, sklapla zelenkavou složku, a dodala laskavě: "Takže potom, a my se na vás všichni opravdu těšíme, že zase přijedete, pak budete moci beze všeho do této matriční knihy nahlédnout. V Třeboni, v létě, bejvává hezky…"

Což by své něco jako prapraneteři potvrdil i Karel Lukáš, narozený před 100 lety v Kníně, letos o rok starší, kdyby ještě loni žil.