Případ Černého Pantera-Kapitola PÁTÁ

Probudil se s hroznou bolestí hlavy, jakoby mu v ní bušily desítky kladiv. Matně si uvědomoval, že je to poprvé za více než dva měsíce, co je úplně střízlivý. Je s podivem, že nezemřel na otravu alkoholem.

Ležel v obývacím pokoji na příliš měkkém gauči a třásl se zimou. Náhle se mu zvedl žaludek a jen tak tak to stihl na záchod. Nahnul se nad záchodovou mísu a začal zvracet. Nutkání ke zvracení přetrvávalo, i když měl žaludek prázdný a dávil pouze žaludeční šťávy. Tvář měl pokrytou studeným potem a svalový třas neustával, naopak se ještě stupňoval. Takhle zle mu ještě v životě nebylo. Fyzicky i psychicky byl úplně na dně.

V koupelně se rozsvítilo světlo a jeho jas Aldena oslnil, bolest hlavy se ještě zhoršila. Bušení se změnilo v řezání žiletek.

„Gary, ježíšikriste, ty vypadáš,“ v Jerryho hlase, který se ozýval jakoby z dálky, byla patrná obava. „Vstávej, chlape.“ Hodil si jeho ruku přes rameno a pomohl mu vstát. Přešli do obýváku, Jeremy ho hodil zpět na gauč a odešel, aby se za několik minut vrátil, v jedné ruce držíc misku s horkou polévkou a v druhé sklenici s podivným nápojem. Nejprve mu podal sklenici a poručil: „Vypij to. Najednou.“ Alden neměl sílu mu odporovat, napil se a v ústech se mu rozlila tekutina s tak odpornou příchutí, že ji vyprskl a ušpinil tak světle zelený potah gauče i Sandersonovo flanelové pyžamo. „Vypij to, je to hnusný, ale pomůže ti to.“ Na druhý pokus už vypil celý obsah, i když se přitom několikrát málem znovu pozvracel.

S polévkou to již bylo lepší. Horký vývar mu udělal dobře a připomněl mu, že již hodně dlouho neměl pořádné, horké jídlo. „Fajn, teď se vyspi.“

 

Druhé probuzení v Sandersonově bytě na Coal Avenue bylo mnohem příjemnější. Bolest hlavy nepominula, ale ustoupila a už se mu tolik nezvedal žaludek. Ruce se mu však třásly pořád, což vyřešila jedna dvě cigarety.

Seděl u stolu proti Jeremymu, kouřil, pil kávu a čekal co z jeho kolegy vypadne.

„Ten muž, co ho Panter zastřelil tenkrát v továrně...“

„Zastřelila, Jerry. Je to žena.“

„No jo, nemůžu si na to nějak zvyknout. No, takže ten co ho zastřelila v tý opuštěný továrně, se jmenoval Andrea Mancini. Pocházel ze Sardinie, ale na tom zas tak nezáleží. Mancini pracoval pro Fredericka Woodse, což je majitel firmy WooStar. Vyrábí informační technologie.“

„No a?“ Sanderson se na Garyho chvíli díval jako na cvoka, ale pak se uhodil dlaní do čela. „Ty vlastně nic nevíš!“ Pak mu řekl o svém plánu s Deanem Thomsonem a pastí na Černého Pantera -  nepolapitelného zabijáka.

„Jak tě napadl zrovna Thomson?“

„Za prvé je to můj přítel, takže nebylo příliš pracné ho přemluvit. No a navíc nás k němu vedly jisté indicie.“

  „Jaké indicie?“

„Nejsme si úplně jisti, o co vlastně Woodsovi jde. Jsou tu dvě možnosti. Jedna je, že chce Prototech prostě zlikvidovat a pak nastoupit na prázdně místo na trhu. A ta druhá je Mary Berkleyová – Hunterová.“

„Kdo je to?“

„Zaměstnankyně Prototechu. Ve skutečnosti je druhou viceprezidentkou.“ Sanderson se odmlčel. „Řekneš mi konečně o co jde?“ Alden začínal být netrpělivý.

„Máme několik fotek, na nichž je zachycen Frederick Woods s Mary Berkley – Hunterovou a nevypadá to na zrovna pracovní schůzku.“

„Takže Woods a Berkley – Hunterová mají spolu poměr...Kdyby Thomsona a prezidenta Prototechu...“

„Samuela Cromwella.“

„Tedy Sama Cromwella potkala nehoda v podobě kulky od šíleného vraha, Berkleyová by se pravděpodobně stala prezidentkou celé společnosti.“

„Z čehož by těžila ona i Woods s WooStar. Jde jen o to, jak by s oběma společnostmi naložili.“

„A co ti brání v tom, abys Berkleyovou a Woodse sebral?“

„Nejsou důkazy. Mohli bychom je zadržet, ale po čtyřiadvaceti hodinách zase propustit.“

„A co ty fotky?“

„Ty nemůžeme použít. Leda později.“

„K čemu tedy potřebuješ mě? Pokud se mi podaří dostat Pantera, pravděpodobně nám nepomůže. Nejspíš nic neví.“

„My ji také nechceme chytit. Ale s její pomocí se k Woodsovi můžeš dostat.“

„Pořád se tě ptám JAK?“¨

„Musíš ji najít a sledovat.“

„Jak prosté,“ ušklíbl se Gary a uhasil cigaretu.

„Proto jsi tady, Gary. Nikdo jiný než ty nemá šanci. Ty jedinej Pantera znáš.“

„Ale proč si myslíš, že až ji najdu tak ji rovnou neoddělám. Nejspíš nějakým hodně krutým způsobem. Důvod k tomu jistě mám, nemyslíš?“

„To se nestane...věřím ti.“

 

„Máme ho...ji...Máme ji, pane!“ Randy Law vrazil do Sandersonovy kanceláře bez klepání, hlas mu vzrušením přeskakoval.

„Cože? Koho? O čem to sakra mluvíte, Law?“ Alden se zvedl ze židle.

„Víme o další Panterově schůzce.“

„Jak?“ tak zněla Garyho jediná otázka.

„Odposlech,“ Law odpověděl trochu moc rychle, ale Alden tomu nevěnoval mnoho pozornosti.

„To je přece nezákonné. Neříkejte mi, že k tomu máte soudní povolení.“

„Jo, máš pravdu. Nemáme nic. Ale nejspíš se to nikdo nedozví, a nám to moc pomůže. To je fuk...Tak mluvte, Randy.“

„Zítra v Maine Street 7, přesně o půlnoci. Mluvili o jakési Liz...“

„Kdo sakra je ta Liz?“

„Pravděpodobně sám Panter, Gary. Copak si nemyslíš, že se jmenuje Panter, ne?“

„Haha,“ utrousil suše. „Ale přece to nemůže být tak jednoduché. Odposlechnete pár hovorů a máte ji. „

„Ale už je to tak. Přece nebudeme naříkat nad tím, že ten idiot nám jen usnadňuje práci.“

„No jo, dobrá. Jaký je plán?“

---