Případ Černého Pantera-Kapitola JEDENÁCTÁ

„Ty papíry jsou bezcenný,“ konstatoval Gary a vzal do ruky Tessina diář. „Adresa tu žádná není. Ale je tu jeden zápis. Osmnáctého března, Café Italia. Pete.“

„Schůzka, ale po tak dlouhý době?“

„Předtím přece odjel na nějakou služební cestu. Asi si naplánovali poslední schůzku. Tess měla čas na rozmyšlenou, jestli nakonec přece jen ode mne neodejde…“

„Pokud to nebyl on, kdo ji zabil, tak tam přijde, protože neví, že je mrtvá.“

„Ano. Ale místo ní tam půjdu já.“

 

Alden oblečený do nově koupeného levného obleku stál u výlohy módního obchodu přímo naproti kavárně Café Italia. Kouřil a pozorně sledoval nově příchozí. Nikdy neviděl žádnou fotografii milence své manželky, musel tedy spoléhat na svůj instinkt a pozorovací schopnosti.

Za posledních deset minut vešel jeden manželský pár, skupinka žen ve středních letech a dva osamělí muži. Jednomu z nich mohlo být k padesátce, vlasy mu již silně řídly a byl oblečen do trochu ošuntělého obleku a kabátu. Gary o něm chvíli uvažoval, ale zamítl ho, jakmile si skrze prosklenou přední stěnu kavárny všiml, že jen co si muž objednal, otevřel si na stolku laptop a začal do něj cosi psát.

Jako nejpravděpodobnější kandidát se jevil asi pětačtyřicetiletý muž v plátěných kalhotách a sportovním saku s krátce sestřiženými  hnědými vlasy. Posadil se ke stolku v rohu a co chvíli se podíval na hodinky, jakoby na někoho netrpělivě čekal. To Garyho přesvědčilo. Odlepil se od výlohy, zahodil špačka cigarety do kanálu a vykročil přes silnici ucpanou auty stojícími v každodenní zácpě.

„Peter“ k němu seděl zády. Gary ho obešel a nenuceně se posadil k jeho stolku, přímo naproti němu.

„Co to děláte? Já tu na někoho čekám!“

„Jsem detektiv Gary Alden.“

„Alden?!“ muž zbledl a odmlčel se. „Proboha.“

„Znal jste Theresu Aldenovou? Mou manželku?“

„Já…ne…tedy, no, ano…znal jsem ji…počkejte! Říkal jste znal?“

„Měli bychom si promluvit, pane…“

„Walter, Peter Walter.“

„Dnes jste tu měl mít schůzku s mou ženou, že?“

„Ano…Proboha, kde je Theresa? Proč jste tu vy? Co se stalo?“

Gary zjistil, že se dívá na hysterického muže na pokraji zhroucení. Bylo mu jasné, že Walter Tess nezabil. Nemluvil pro to jediný důkaz. Mávl na číšníka. „Přineste mi sklenici vody. A pro kolegu skotskou, neředěnou.“

„Pane Waltere, Theresa je po smrti.“ Tělo Petera Waltera ztuhlo, obličej nabyl nepřirozeně červenou barvu. Ruce se mu začaly třást a do očí mu vhrkly slzy. Navzdory tomu kdo ten člověk byl, s ním Alden soucítil. Prošel si tím samým. Zdálo se, že Peter začne řvát, stejně jako Gary, když našel Theresu mrtvou. Ovládl se však. Číšník přinesl objednané pití a Walter do sebe okamžitě hodil velkou whisky a rovnou si objednal další.

„Co se stalo?“ zeptal se potichu chraplavým hlasem. Oči měl zavřené, jakoby se přesvědčoval o tom, že je to jen zlá noční můra.

„Někdo ji zastřelil. Z protější budovy, odstřelovací puškou.“

„Ale kdo?! A proč? Proč jste vlastně tady, detektive?“

„Četl jsem vaše dopisy. Myslel jsem, že jste to byl vy.“

„Já?! Nikdy bych jí nezkřivil ani vlásek. Já jsem ji miloval!“

„A chtěl jste, aby mě opustila. Vždyť já jsem byl její manžel a čekala mé dítě.“

„Vůbec jste se jí nevěnoval. Tess byla velmi osamělá a nešťastná. Nebyl jste doma, nebyl jste s ní. Vůbec jste si ji nezasloužil. A teď je mrtvá, kristepane, Tess je mrtvá!“ Zarudlé oči se znovu naplnily slzami. „To dítě nebylo vaše…měl to být můj syn.“

 

Když Gary dorazil do hotelu Carelli’s House, měl v sobě již tolik alkoholu, že se sotva držel na nohou. Jen co otevřel dveře, Liz vyletěla z křesla, napjatá a lačna po novinkách.

„Gary! Proboha, co se stalo?!“

„Není to moje dítě…Tess mě vůbec nemilovala, byl to jeho syn.“

„Posaď se, přinesu ti vodu.“

„Nech mě na pokoji!“ zařval a vší silou do ní vrazil až padla na stěnu. „Nepleť se do toho! Ty nic nevíš. Nevíš nic o mě a o mě rodině! Nepleť se do toho!“

„Hajzle,“ zasyčela. „Kdo chtěl, abych mu pomáhala, hm? Už jsi mohl bejt stokrát mrtvej, kdybych se nerozhodla jinak. Prej parťáci, haha.“

Popadla malý kufr, který měla stále sbalený, kdyby musela narychlo odjet. „dělej si co chceš. Doufám, že se mi už nikdy nepřipleteš do cesty. Ve tvém vlastním zájmu!“

Prudce za sebou zabouchla dveře a byla pryč. Gary nebyl schopen ničeho. Padl na postel a dlouhé hodiny pouze zíral do stropu.

---