Případ Černého Pantera-Kapitola DVANÁCTÁ

Ztratil smysl života. Nebo alespoň smysl svých posledních dnů. Proč by se měl teď pokoušet najít Tessina vraha? Peter Walter ho ujistil, že ho ve skutečnosti vůbec nemilovala. Byla s ním jen kvůli penězům, kterých měl přece jen víc než Peter. Ten měl nemocnou matku umístěnou ve drahém sanatoriu a většina z jeho platu padla právě na jeho zaplacení. Chtěla, aby Gary vychoval dítě, které ani nebylo jeho. Nikdy ho nenapadlo, že právě Tess je na peníze. Taky si mohla vybrat někoho movitějšího… šílené.

A teď byla pryč i Liz, která mu za tu krátkou dobu přirostla k srdci. Bůhví, kde je jí konec.

Neměl ani práci, ze které ho vyhodí pokud se vrátí a nejspíš ho i postaví před soud. Pár let v cele ho příliš nelákalo.

Co měl dělat? Čeká ho život člověka na útěku před spravedlností? Jak ironické…z uznávaného detektiva povýšil na zločince. Kvůli ženě, která ho nechtěla. Skvělé!

Zničehonic se do ticha ozvala hlasitá rána. Jako ve snách si uvědomil, že někdo vykopl dveře. Vyskočil na nohy a zjistil, že na hlavu mu míří poloautomatická pistole s tlumičem. Instinktivně uskočil stranou. Ozvalo se tlumené plivnutí, kulka se zaryla do vzorované tapety.

„Kde je zbrň? Kam jen ji dal? Ježíši…tak tohle je konec? Takhle to má skončit? Kulkou vystřelenou z pistole neznámého vraha?

Zabiják měl na hlavě kuklu, takže nemohl poznat, kdo to je. Ale co na tom záleželo?

Pak si uvědomil, že jeho pistole leží v šuplíku jednoho z nočních stolků. Ve vrahově zbrani mohlo být pět maximálně šest kulek, což Garymu mnoho šancí nedávalo. Nezbývalo mu než riskovat. Rychle vzpomínal na výcvik, který kdysi prodělal. Začal se rychle po podlaze smýkat k posteli, za níž se chtěl ukrýt. Dvě kulky se zaryly do země těsně u něj. Pak zařval bolestí. Jedna rána ho strefila do ramene. Bolest mu ochromila celou levou ruku. Skrčil se za postel a rychle otevřel zásuvku nočního stoku, ta na něj vypadla, ale zbraň v ní nebyla. Alden nahlas zaklel. Útočník přeskočil lůžko, popadl Aldena za triko a zvedl ho, jako nic. Přitiskl ho ke zdi, hlaveň pistole mu přiložil ke spánku.

„Teďka chcípneš, Aldene. Když ti nestačilo, že zemřela tvá žena tak mi nic jiného nezbývá.“ Ten hlas už někde slyšel…znal ho.

Tak, teď už asi vážně umře. Alespoň se už nemusí starat o svou budoucnost.

Vyšla rána, Gary reflexně přivřel oči.

Ale nic se nestalo…copak takhle vypadá smrt?

Otevřel oči. Zabiják ležel na zemi před ním, skroucený v nepřirozené poloze. Pohled mu zabloudil ke dveřím. Stála v nich Liz s rozcuchanými vlasy a vyděšeným pohledem. Z ústí pistole se jí kouřilo. Na chvíli ho přepadl pocit deja-vú. Tenkrát na střeše domu Maine Street 7.

„Málem jsem to nestihla…“ zašeptala chvějícím se hlasem, a pak udělala věc, která by Aldena nenapadla ani v nejbláznivějším snu. Rozeběhla se k němu, objala ho a zlehka políbila. „Bála jsem se o tebe, Gary.“

„Liz…“

„Ne, nic neříkej. Teď není čas. Každou chvíli tu mohou být poldové. Dole v autě jsou další dva mrtví muži.“

„Cože? Počkej chvíli, řekni mi, co se stalo?“

„Když jsem odešla, odjela jsem zpět do svého bytu.“

„Co?“

„Vím, byla to chyba. Čekali tam na mě. Dlouho mě vyslýchali. Chtěli vědět kde jsi. Nechtěla jsem jim to říct, ale oni mi vyhrožovali…že…“ V modrých očích se objevily slzy. „Že zabijí Fran…“

„Kdo je Fran?“ Jemně ji uchopil za bradu a donutil ji, aby se mu dívala do očí.

„Je to má dcerka…“

„Máš dceru? Nikdy jsi o ní nemluvila!“

„Nechci aby o ní někdo vědě, aby jí mohl ublížit za to co dělá její máma. Ale oni to zjistili. Žije v Nine sprinte  s mou matkou. Je to moc hodná holčička. Přede dvěma měsíci jí bylo šest let. Její otec už dávno zmizel.“

„Proboha…máš dceru. Nemůžu tomu uvěřit.“

„Musela jsem jim říct, kde jsi. Doufala jsem, že jsi mezitím zmizel, ale…“

„To je v pořádku.“

„Díky bohu, vzali mě sebou. Nechápu proč, ale byla to jejich velká chyba. Jeden šel sem nahoru, dva zůstali se mnou dole v autě. Vyřídila jsem je, abych ti mohla pomoct. Bála jsem se, že to nestihnu…“

„Zachránila mi život…“

„Co bude dál?“ Gary se sehnul, jednou rukou si držel ránu na rameni, aby alespoň trochu zamezil krvácení. Začínalo mu být zle. Ztratil už spoustu krve.

„Proboha. Potřebuješ doktora. Pojď se mnou, zavezu tě k tomu svýmu…“

„Počkej ještě chvíli…“ natáhl ruku a stáhl masku mrtvému muži.

Bylo to jako hrozivá rána, která ho naprosto ochromila. Konečně mu došlo, o co tu celou tu dobu šlo. Před Garym ležel mrtvý Kevin Marsh. Vzpomněl si na výhrůžku, kterou na něj křikl tehdy na stanici poté, co si vyslechl jeho rozhovor se Shawnem Phillipsem. Vzpomněl si Jeremyho Sandersona, který chtěl zabít Liz. On tam čekal na něj! Chtěl ho zabít, protože si myslel, že by Gary mohl ohrozit jejich finanční machinace, vydírání a úplatky. Proto zabili Tess, aby od sebe odvedli pozornost.

Kdo do toho byl všechno zapleten? Jeho „nejlepší přítel“ Jeremy, co třeba kapitán Perezová? Snad většina oddělení. Proboha.

„Gary! Miláčku, uklidni se!“ Až po chvíli si uvědomil, že se celý třese vzteky. „Pojď,“ pomohla mu vstát. „Teď už bude všechno v pořádku.“

Vrazi jeho ženy byli mrtví. Jeho úkol byl splněn.

Odstěhovali se na venkov. Konečně. Vzali Lizinu dcerušku Frances i její matku a přejeli celou Ameriku, změnili si jméno. Gary si rychle zvykl na normální rodinný život a zjišťoval, že nikdy nebyl tak šťastný jako teď, i když občas se probudily děsy z minulosti. Malá Fran se brzy naučila říkat mu tati a to byl ten nejlepší lék na jeho poraněnou duši. Liz byla skvělou „paní Jonesovou“ a Gary mohl konečně začít opravdu žít.

Liz, alias Černý Panter, měla pravdu. Teď už bude všechno dobré.

---