Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Aprílové počasí si pro tentokrát vzalo volno. Je krásné sobotní dopoledne. Sluníčko svítí a hřeje ostošest. Vykračuji si po Václavském náměstí a ani nevím, z jakého důvodu mám dobrou náladu. Asi při představě celého dopoledne, které mám jen pro sebe. Nikam nemusím pospíchat, nic nemusím honem udělat. Všude plno cizinců, kteří u sochy svatého Václava okukují pamětihodnost, která nám, Pražanům, už trochu zevšedněla. Zastavím se u výkladní skříně Domu módy. Při pohledu na modely a hlavně na pětimístné cifry na cenovkách se mi trochu zatočí hlava. No co, nemusím mít všechno. Ale to žluté sáčko s modrou sukní je opravdu pěkné. Kdo ví, jestli by mi to ale slušelo, když jsem, podle vizážistky, zimní typ. Kouknu na sebe skrz naleštěné zrcadlo výkladu. Trochu se zhrozím pohledem na ženskou středního věku v džínách, bundičce a s vlasy rozcuchaným vlasy v jarním větru.
Srdnatě vykročím dále a říkám si, že by nebylo špatné, dát si zmrzlinu u Hájka v pasáži Světozor. Při té představě si trochu poskočím a usměji se. To jsem ale neměla dělat. V tu ránu je u mě jakýsi mladík s papírem v ruce.
„Prosím Vás, můžu Vás zastavit? Máte 15 minut čas? Můžu se Vás na něco zeptat?“
No nakonec, proč ne, říkám si v duchu. Vždyť nikam nechvátám. Plna zvědavosti přitakám. A už se sypou otázky typu: kolik je vám let, jaké máte vzdělání, jaký je čistý příjem vaší domácnosti.Odpovídám a divím se, kohože to vlastně zajímá. Pak přijde otázka na tělo:
„Používáte v domácnosti nějaké čističe nebo čistící prostředky?“
Na můj dotaz, jaký je mezi tím rozdíl, neumí mladík odpovědět. Něco zamručí a vypálí na mě:
„Míváte problémy s ucpáním odpadů ve vaší domácnosti?“
Zřejmě automaticky očekával mou kladnou odpověď. Když však odpovím ne, vyděšeně na mě vytřeští oči. A už mě táhne do domu v postranní ulici :
„Jestli máte ještě chvíli čas, pojďte prosím se mnou.“
Není mi moc dobře po těle, ale jdu. V duchu si spílám. V nejlepším případě mi budou vnucovat nějaký čistící prostředek na čištění odpadu. Ale já se nedám, umiňuji si.
Vyjdeme do prvního patra a tam vidím, že takových ženských, jako jsem já, je tu více. Vždy si je od tazatelů přebere sličná dívka a vede je před videopřehrávač. Také já se usadím před jednu takovou. Začne se mě vyptávat. Opakují se dotazy na věk, vzdělání atd. Opět se dívka podivuje nad mým suverénním tvrzením, že odpady v mé domácnosti jsou v pořádku. Ale co kdyby nebyly! Nemám ráda taková ta kdyby. Pak už sleduji kreslenou reklamu na jakýsi čistič odpadu. Dívka se mě vyptává, jak se mi reklama líbila, zda byla přesvědčivá, zda bych si čistič na základě reklamy koupila. Musím se v duchu smát a začínám se dobře bavit. Po deseti minutách průzkum končí. Na závěr mě slečna odmění tatrankou.
Vymotám se z labyrintu chodeb a za chvilku jsem opět na Václaváku. Po chvíli mi připadá, že se mi to jen zdálo. Přestože si trochu nadávám, že každému takhle naletím, usoudím, že zmrzlinu u Hájka si zasloužím. Určitě budou mít mou oblíbenou – jahodovou.
:o))) to byla zasloužená zmrzlina :o))) já už na všechno aniž bych věděl na co se budou ptát, či co chtějí odpovídám protiútokem a s úsměvem říkám "děkuji nechci" :o))
Písmák