Sen

...bylo to v noci a bylo to fajn...

Sen

Sedím a bojím se o tebe
je ticho, ale cítím tvůj dech
sedím uprostřed noci
a jen pouze svíce žhne.

Náhlá vzpomínka budí mě ze snění
snad je to sen, co ve skutečnost se mění
já zavírám oči, ale obrazům se nevyhnu
zadržuji dech, ale osudem nepohnu.

Cítím svrbění v konečkách prstů
cítím jak rukojeť do rukou beru
na druhém konci hrana, čepel a ostří
oči otevřené, ale nepřítomnost pouští.

Kráčím a schody vržou každý zle,
já kráčím, cesta ubíhá tobě i mě.

Vidím tě v rouše čistotně bílém halíš se
vidím, jak bezhříšně sníš, o lásce snad
přikročím blíže a cítím - ty modlíš se
nespíš - díváš se jak ve mně po krvi roste hlad.

Bylo to rychlé ani jsi nemukla
já nůž otírám o bílý šat
a krev na hrdle neztuhla
a já v klidu uléhám spát.

Ráno zpěv ptáků mě probouzí
a já cítím, že měl jsem to divný sen,
páral jsem v něm nožem jakousi
a doufám, že jsem z pokoje nevyšel ven.

Srdce mi tepe, klika je od krve
ten sen včera zdál se mi poprvé.
Proč v pokoji krev na stěně měla být?
Vidím svůj sen, beru do ruky nůž, nechci již žít…

Hugo VanHellsing
24.07.2004

---