metafory cesty

Točí se mi hlava

jak intenzivně sleduji

kličku...

bourající bariéru

možná chránící mě před proudem

a sedačky před zvratkou

ruka...

 protnutá hladina

jak ploutev delfína

kroutí se jako děvka

ač je nevinná

odporná pachuť uzených

ohořelých dásní...

opustí dutinu

střízliv popíšu to básní

letí daleko

okamžitě strhnuta proudem řeky

jméne vzduch

padá jak kámen

na dno silnice

po chvíli jsem rád

že už neletím

nohy v kaluži

plivanec padá přímo k zemi

delfín chlcípl

a já zase 

střízlivý...