Mrazivé roucho

Hledím oknem na svět ležící pod mrazivým rouchem, v smutném otupění cítím oheň zářících očí temnem, odsouzen od světa ve snivém vidění, možná znám důvod pro následující agónii, čekající, aby mne sevřela v chladném oslňujícím obětí, sním o slunci konci a vzdávám se všech lží, pomalu prosvítám v drsné a chladné ráno, v procitlé prázdnotě vidím osud mrtvých světel, taková malá předpověď toho, co už tu bylo, duše s dávnem odvátá ze života, přijíždějící v Elysejská pole ve vítající písni, stojím v potemnělé místnosti, hledící na minulost nepřístojného ducha, to není píseň, jen pouhé rozčarování z ticha.

---