Objímám

Objímám hada na prsou, zelená tráva šedne,
slunce nehřeje, kyselý déšť kyselinou je.

V zrcadle nejsem já, není to ani můj stín,
svět za zrcadlem, schová můj splín.

Schová můj obličej a obyčej do dlaní,
není hodina co minuta, není život jako smrt.

Kolotoč jarních smyslů, jsem zbavený.
uspořádaných na sobě, na hromadě jak hnůj.

Smrdí láska, upřímnost lidem teče mezi prsty,
hnusí se jim klid, touha a život.....
Je na té hromadě hnusu, den jejich smysluplný.
Je na té hromadě hnoje, hovno jejich smysluplné..

Zavrhnout, zabít, zlikvidovat,
myšlenky, které vedu, a nebo i mě.

Zavrhnout je palbou bezcenných slov,
Abych zapoměl, příkoří jim vyplnil,
abych pot z očí smyl.

Tak objímám peklo na prsou, už ho ani necítím,
nechce se mi, nebo nechce ono mě.....