Osudem Slepá

...vzpomínka na staré \"dobré\" časy....

Osudem slepá

Paralelní světy krouží dokola
spojeny opratěmi snů vytváří OSUD.

Mračna kryjí strop prostoru
bezhlavě civíš do smutné MLHY.

Lapena instrumenty noci snažíš se žít
avšak svobodně lapena – to bývaly časy.

Děravým střevícem kaluže smáčíš
a osudná zář z továren bere ti zrak.

„Žij“ je heslo mocnářů, ale „dýchej síru“ skromná realita
štěstí zdupané, blátem se brodí.

A tvůj syn, manžel, dcera dívko, komu po nich sejde???
Né, neboj tohle trápení duší …..to nepřejde….

A ty dál cestičkou známou vedena řádem kráčíš
a ty dál po cestě plnou kaluží svůj střevíc smáčíš.

Čas den po dni krade ti mládí, avšak komu to vadí???
a čas bere ti manžela, syna i dceru, avšak ty urputně věříš jen jemu.

Řád pro tebe byl vše a nyní tvůj dřevěný kříž padá
řád byl ti vším a nyní tvé památce ukázal záda.

V půdě hnětané stroji uhníváš v zapomnění
v půdě… v půdě vzpomínky na tebe již není…..

Hugo VanHellsing
07.08.2004

---