Tanec v mlze

Tancovala sama,

půvabná dívka naproti,

a já tančil s ní,

každý sám.

Okolo neslyšitelná hudba,

hudba z dálky

a davy lidí,

postav bez tváří.

Kouzelná holka,

tančíme v mlze,

jen my dva.

Krásná neznámá,

je tak blízko mě,

ale tak nesmírně vzdálená...

Kolektivní smích,

život bez minulosti,

stovky příběhů,

v mysli všechno a nic.

Nekonečně hluboké oči,

okouzlující tajemný úsměv,

v hlavě tisíce nápadů.

Udatná bojovnice,

ale v nitru tak křehká...

Jsou to dva světy,

které nás rozdělují.

Dva odlišné světy,

které jsou spojeny

jen úzkým paprskem světla.

Tančíme v mlze,

teskná píseň,

jen my dva,

každý sám.

A najednou

hudba ztichla.

Je čas jít domů.

Je čas se vrátit.

Dnes již neumím tancovat.

Snad až zítra, snad nikdy...

Jakou hodnotu má lidské štěstí?