Území Královny 2

Když se to bude líbit, budu to sem dávat dál po kouskách. Děkuji za kritiku :-).

anděl:      "Vábí tě laskavý začátek.                Housle jsou jejím otrokem                a smyčec její bič.                Chce abys chtěl to co chce.                To jediný má být tvůj chtíč."  pocit:       Setmí se a vtom                ani nehlesne,                zjeví se v tmě                ten div. zvířátko:   "Královno,                mám před Vámi strach,                že víc než je záhodno                je cítit ze mě hřích." Královna:  "Tak se sebe zbav."                   anděl:       "Neposlouchej ji!"  pocit:       Jedna hvězda přesvítí                čerň červení                vášně a toužení. zvířátko:   "Můj anděli,                 ach to kouzlo už působí.                 Dal bych ji vše.                 Škoda jen, že oproti ní                 já nemám nic."  anděl:       "Máš dost, jsi opilý."  pocit:       V nové síle                Královna chápe se smyčce,                jímž v její rozkošnické ručce                jsem udeřen.                Zachví se probuzený zvuk                z hloubi duše,                jak tápe se po světle hluk                revoluce.                Ta tažena je v území,                kde pod hvězdou                začínají rozvíjet se květiny. zvířátko:  "A to mi závidíš ?" anděl:     "Ne tobě.                Závidím Královně,                že utrácíš u ni                a u mě už neinvestuješ" zvířátko:    Cože ? pro sebe:  Je to tak, skutečně?                Přeci slyším                toliká přes sebe                 o závod na pozdrav                 nového dne                námluv zmatené                cvrlikání. zvířátko:   "Nerozumím a rozumět nechci.                Takhle nemůže mluvit můj anděl.                Jdi !                Ty nejsi můj strážce.                              Jsi obchodník.                Ty nepomáháš lásce."  anděl:      "Pak tedy Královna je tvůj anděl                a já čert pokušitel ?!"  pocit:       Je to tak skutečně.                 Ano, je to rychlé,                               ale přece jen jakoby v rozporu                 vše zlehýnka                               žije tak pomalu                               jen od vánku.                 Hlas třese se                v omamném záchvěvu. zvířátko pro sebe:   Není to past? Královna: "Ano past,                past tvého života                a proto tak jak já ti poručím,                své struny v sobě rozezníš.                Úspěch chci                a k tomu potřeba                jsi právě ty."

---