Vlak do Torenu 6

Oslepující záblesky.

Pád do bezedných hlubin.

Umírající lidé, po celém Toru.

Otevřel oči. Rychle oddychoval a byl propocený od hlavy až k patě. Koupal se ve vlastním potu. Promnul si oči, ale nic se nezměnilo. Všude byla tma. Nic neviděl. A jediné co cítil byl jeho pot.

Neslyšel už ani hřmot vodopádů. Kde jen mohl být. mohl se rozhlížet kolem jak chtěl, ale nespatřil nic, byla tam jen tma.

Proto se rozhodl věnovat více pozornosti jeho hmatu. Zjistil, že leží na jakési posteli. A na hlavě měl připevněn chladící čepici. Což znamenalo, že není mrtvý, ale kde je a proč je všude taková tma.

Byl příliš unavený, aby se pokusil o to vstát,a proto zůstal ležet a snažil se přizpůsobit své oči temnotě. Nedařilo se mu, byla tam úplná tma né pouhé přítmí.

Určitě mne tu drží Samuelův posluhovač. A teď čeká, až se Samuel dostaví, aby se mu vysmál a nechal ho popravit, né nenechá ho popravit, ale nechá ho v téhle temné kobce, koupat se ve vlastním potu a myšlenkách, jak trpí můj lid.

Jestli se odtud dostanu. Tak ho zabiju. Myšlenek měl Toran více, než mohl unést a nakonec ho přece jen adrenalin a vztek v krvi unavil natolik, že opět usnul.

Probudil se opět po dlouhé době, ale neměl ani nejmenší potuchu nad tím kolik je nebo, jak rychle plyne čas, jak dlouho byl v bezvědomí, jak dlouho nyní spal, jak dlouho bude trvat, než se něco stane.

Bezmocně ležel na posteli a snažil se nahmat něco okolo sebe.

Nebyl tam žádný stolek nic, jenom postel, a proto začal hledat na zemi.

Cosi uchopil a podle hmatu poznal svou pušku a několik předmětů, které nejspíš také patřili jemu.

Podíval se na displej pušky a tam zářilo trojmístné číslo 100.

Že bych nebyl u nepřátel nebo snad zapomněli pušku vybít? Ptal se, ale věděl, že sám na odpověď nepřijde.

Přehraboval se v hromádce svých věcí, až nahmatal malou baterku.

Než ji však stačil použít dveře se rozletěly. Zář Torana dokonale oslepila. Instiktivně namířil svou puškou ke dveřím.

-Kdo jste?

-Dej tu věc pryč, můj pane.; řekl muž namísto odpovědi.

Toran chvíli přemýšlel, ale pak si uvědomil, že ho muž mohl už dávno zabít, sklopil zbraň a zakryl si oči, před prudkým světlem.

-Můj pane, našel jsem vás na vlakové dráze, v bezvědomí.

-A kdo jsi?; odkud mne zná, musí to být Samuelův přívrženec. Toran nevěděl co má dělat, a tak tam jen tak ležel a poslouchal muže.

-Jsem jeden z vašich oddaných sluhů, můj pane. Vím, co se děje, a proto jsem vás tu ukryl, před zraky, těch zrádců!

Toran pomalu přivykl světlu. Poznával toho muže, ale nemohl si vzpomenout, kdo to je.

-Kde to jsem?

Muž přistoupil k jedné ze stěn pokoje a na cosi zmáčkl, Toran si nevšiml, co toje, ale musel to být spínač. Náhle se do pokoje vlila zář zvenku a Toran pochopil, že to muselo být stínění oken.

Toran vyhlédl ven a spatřil jen několik nejvyšších věží.

-Musíš být aristokrat, hodně vysoce postavený, když bydlíš až tady?

-Ano to jsem pane! Jmenuji se Rikan a jsem králův zástupce v tomto kouzelném městečku.

No jistě Rikan, Toran se proklínal, že ho to nenapadlo hned, podle toho torenského přízvuku. Nikdo v Rice neměl tak čistou Torenštinu.

-Rikane, ani nevíš jak rád tě znovu vidím. Rád bych si s tebou promluvil, ale docela spěchám.; omlouval se Toran.

-Já vím můj pane, ale nejsem si jist, jestli je to bezpečné. Navíc jste hodně zesláblý a měl byste si trochu odpočinout a přitom mi můžete všechno vyprávět.

-Bohužel Rikane, nemohu, opravdu to spěchá!

-Jak chcete pane.; pokrčil rameny a podíval se na Torana.

Toran už v té době vstával z postele a sbíral si svou nepřílišnou výbavičku.

-Rikane, můžu vás požádat o nějaké oblečení. Nechci vypadat moc nápadně.

-Ale jistě! Máte pravdu, málokdo nosí věci z triffu v tak klidném městě jako je tohle.; poznamal Rikan a přistoupil k jiné stěně než předtím a opět jen zmáčkl nějaký spínač. Stěna zprůhledněla a za ní stál věšák se spoustou krásných obleků.

Toran přistoupil ke stěně a pomalu jí odsunul. Prohlížel si jeden oblek za druhým až si vybral jeden, né zrovna módní a trochu obnošený. Rikan nic neřekl ani když si ho Toran vyndaval i on věděl, že se Toran nemůže promenádovat po ulicích v nejdražších oblecích, tak by jistě nezůstal bez povšimnutí.

-Vezmu si tenhle, jestli ti to nebude vadit?

-Samozřejmě, že ne.; odpověděl Rikan a vydal se směrem z místnosti, aby se Toran mohl převléknout.

Toran si oblékl šaty, ale své vlastní si nechal pod nimi, né že by to bylo zrovna pohodlné, ale spíše šlo o jeho bezpečí.

Po té vyrazil ze dveří z kterých před chvílí vyšel Rikan. Našel ho v kuchyni, kde právě pro oba nechal Rikan přichystat malé pohoštění.

-Malým pohoštěním na cestu snad nepohrdneš?; zeptal se Rikan. Toran chvíli váhal, měl naspěch, ale s prázdným žaludkem by se mu jistě cestovalo dost špatně.

-Rád s tebou poobědvám, Rikane, a nepanáčkuj mi!; řekl Toran nakonec.

-Dobře...; už chtěl dodat můj pane, ale nakonec to spolkl a pokynul Toranovi, aby si sedl do čela stolu, ten však odmítl.

-Ty jsi pánem domu!

Oba se s chutí pustili do jídla a Toran mu zatím vyprávěl o pohoštění, které mu přichystal Thionas a následné pronásledování v džungli. Tím nakonec skončil.

-Děkuji ti Rikane, vrátím se a všechno ti štědře oplatím!

-Já vím, že ano!; odpověděl mu Rikan a dovedl ho ke dveřím.

-Torane, nechceš dovést na nádraží?; zeptal se u dveří. Toran jen zakroutil hlavou a vydal se k výtahu.

Konečně byl v Rice, jen malý kousek od cíle své cesty. Proplétal se úzkými uličkami, až se dostal na kýžené nádraží. Dnes měl opravdu štěstí, vlak do Torenu, se zrovna chystal k odjezdu. Rychle nastoupil a našel si prázdné kupé, což nebylo tak těžké. Lidé zde tolik necestovali.

Pohodlně se posadil a začal se usmívat. Tvůj čas Samueli skončí, už brzy, už brzy. Překypoval dobrou náladou, zatímco se vlak pomalu rozjel.

Cesta do Torenu byla dlouhá, ale to už Toranovi náladu nezkazilo. Zatemnil sklo svého kupé a pustil si holovizi. Právě probíhaly zprávy, ale nic zajímavého se z nich nedozvěděl, snad jen že je pohřešován. Zmizelý beze stopy, a proto se během týdne má uskutečnit Samuelova korunovace.

Ani tyto informace mu nijak nevadily. Byl na cestě, aby tomu všemu udělal přítrž a neskrytě se těšil, jak strestá Samuela a všechny ostatní zrádce.