Sníh

Když poznala jsem prvni snih, byl studený a plný vloček na dlani,
byl jako husi peří, které popadalo na zem rovnou z bílého nebe,
padal dlouho, celé dlouhé dny az do třetího zasněženého svítaní.
Netušila jsem, že tu krásu ještě někdy potkám,potkala jsem tebe.

Všechna rána náhle změnila se na ty sněžné, plne krasnych pocitu,
zima chladi venku, teplo v srdci, na dlani jen srdce teplé nadherné
A já jsem tady v přirodě vzácně nezdolatelně a vidím, ty jsi také tu,
v šiři duse me, jenž touži po tvem dotyku, pohlazeni a lasce verne.

Zima mi vždy pomohla svou krásou zimních večerů, jejich fantazii,
tím, že byla tak něžná při světle svíček v jejich žlutých plamíncích,
snem krásného a vzácného casu, kdy vločka vločku znova překryjí
a cesta je stále dlouhá, klikatá a zasněžená, ocitajici se v kamincích.