Máme rádi zvířata

„Pane Procházko,“ dav lidí v kostele zmlkl, „berete si zde přítomného Jonatána Kokršpaněla a zavazujete se, že ho budete ochraňovat v dobrém i špatném?“

„Ano,“ odpověděl tázaný a po požehnání zvedl krabici s malým kokršpanělem z před oltáře a pyšně si odkráčel s malým psíkem ke zbytku své rodiny. Nyní přišel za knězem pan Dvořák s jezevčíkem a úkon se opakoval.

Jsme to lidi civilizovaní, že bychom místo do manželství vstupovali do svazku i se štěnětem kokršpaněla, který poté proleží celý svůj život na křesla u televize – jako my. Jenomže doba se mění a s ní nastupuje k moci i papež inkvizitor. Takže pozor na úpal.

Už vás někdy kouslo štěně? Já se přiznávám, že potřebná vzpomínka se rozhodla v mé mysli nevytanout. Ale mám malé kotě a to škrábe. Mám černého psa, černého kocoura a černé kotě. Občas se řeší, že někdo spáchal sebevraždu. Já mu to nevyčítám, necítím potřebu ho pohřbívat vně hřbitova. Avšak udivuje mě, jak my omezujeme naše domácí miláčky. Upíráme jim dokonce i právo na sebevraždu, zavíráme okna, aby náhodou nevyskočili z desátého patra panelového domu. Uznávám, že jsem trochu naivní, ale kdo by nechtěl dvě za cenu jedné?

Když je člověk nespokojený, tak se rozvede a najde si někoho jiného. A co Jonatán? Po pěti letech sledování venezuelských telenovel s dcerkou Maruškou a po zhlédnutí všech dílů kriminálních seriálů se synkem pana Procházky Pepíčkem se z něho stal magor. Sedí ve svém košíku u televize a jakmile se pohne, už ho napomínají. Jonatán už několikrát přemýšlel o tom, že by uprchl z věčného stereotypu, a abych byl věcný, tak se mu to několikrát i podařilo. I to je relativní. Po pár dnech strávených na ulici byl odchycen městskými strážníky a vrácen zpět majitelovi. Pan Procházka koupil extra výhodnou plechovku psího masa v hypermarketu (rozumí se: masa pro psa) a pořádně to oslavili. Pan Procházka se opil, soused pan Dvořák se přiopil a paní Procházková s paní Dvořákovou si stačily vyměnit všechny drby o nových sousedech. Děti se dívaly na Čelisti a pak na Peříčko. Jonatánovi se udělalo blbě, nejen z oslavy ale i z konzervy. Nikdy nezbožňoval BSE krávu rozemletou na mikročástice a spojenou do makrofláků masa.

Máme rádi zvířata, avšak nikdo se jich neptá, zda s námi chtějí žít. Já bych to neviděl nijak kriticky, jsem přece jenom člověk vzorně se starajíc o osudem mi svěřené bytosti na nižším vývojovém stupni. Někdo vždycky musí být vůdcem a tak se i děje. Stal jsem se vůdcem černého psa, černého kocoura a nejnověji černého kotěte zrovna na šedesáté výročí konce ukrutné války. Snad to má něco znamenat, snad je to jenom další vrtoch mé společnosti, která se mě bude snažit v nejbližší době oženit a vrhnout do stereotypu familiérního života. Jenom abych nedopadl jako Jonatán Kokršpaněl. Nakonec se z něho stal šílený pes PSE, něco nám asi zmutovalo – zemřel v pokoji (rozuměj v pokoji obývacím v košíku pod televizí).