Pro Petru

Stál jsem na úpatí velké skály a díval se na zapadající slunce.Když jsem uslyšel křik žen,dětí a válečné pokřiky mužů.Okamžitě jsem vběhl do osady kde jsem uviděl velkou skupinu Fallenů a jejich šamanů.Zabíjely všechny které našli.Muži se jim pokusily bránit ale s vidlemi a kosami proti vycvičeným Fallenům neměly nejmenší šanci.I já jsem se chopil zbraně
byli to taktéž vidle které byly opřeny kousek ode mne.Bez váhání jsem je chytnul a se šíleným jekotem jsem se vrhl na prvního Fallena kterého jsem uviděl a který byl dost blízko mě.
Útok ho zaskočil ale neměl problém ho vykrýt.Pak velice rychle domě vrazil svůj meč.
Nikdy jsem necítil takovou bolest,byla bodavá a nepřestávala,nejhorší bylo když ho ve mně ještě otočil myslel jsem že bolestí se rozlétnu na všechny strany.Nakonec ho ze mě velice rychle vytrhnul.Upadnul jsem do bláta a viděl jak ze mě utíká život v podobě krve.
Když jsem tak už jen bezvládně ležel viděl jsem jak za armádou Fallenů šel jejich největší vůdce který vše řídil.Byl to mohutný a velký Champion Foraller,byl ojedinělí svojí velkou zbraní a také svojí rychlostí.
Myslel jsem že to bude to poslední co jsem kdy viděl ale spletl jsem se.Pomalu jsem usínal
popadnul mě pocit tepla a krásy.
Ale brzy jsem cítil že se hýbu.Snažil jsem se otevřít oči ale nešlo to.Pak jsem už nevnímal najednou nic.


O týden později:
Pomalu jsem otevřel oči už mě moc neboleli.A cítil jsem se mnohem lépe ale jak jsem se chtěl pohnout tělem vše mě zabolelo.
Najednou jsem kousek od sebe uslyšel nějaký hlas.Velice mohutný a sebevědomý hlas.Říkal
Měl jsi veliké štěstí že jsi přežil.Pověz jak se cítíš ??
Jako kdyby do mě někdo vrazil meč a ještě sním otočil.
Moc se ti hochu ani nedivím ale na tvůj věk jsi se zotavil velice rychle.Pověz kolik ti je ??
Bude mi teprve 13.
Hm řekni mi co jsem tam v té vesnici stalo ??
Řekl jsem mu co se stalo nebyl ani trochu vyveden z míry jen odpovídal pořád to svoje hm.
Najednou vykročil ze stínu rohu a já konečně vyděl toho člověka byl nejméně dva metry vysoký a dva muži mu nestačily v průměru ramen.Měl na sobě plátěnou košili a krátké kalhoty které si zřejmě ustřihnul.Cítil jsem totiž že je veliké teplo ale u nás doma moc teplo nebylo tak jsem se ho zeptal kde jsem.
On se jen usmál a povídá.
Jsi v jednom z mnoha hradů Církve Zakumar.Tento hrad je v oblasti Východního království Zakumuru.Přibližně tisíc a něco kilometrů od tvé vesnice.
Jak se jmenuje tento hrad ??
Hrad Severní Hvězda i když tento název je velice nepřesný když si vezmeš že jsme na východě.
Opět se lehce pousmál.Byl jsem zvědavý tak jsem se zeptal kde je moje rodina a jak jsem se tu vůbec vzal.Řekl že odpoví ale až zítra až se vyspím.

O den později:
7:35 ráno
Probudil jsem se ráno za zpěvů ptáků nejspíše skřivanů no nevím zdejší kraj vůbec neznám.
Ale první další zvuk který jsem uslyšel byl můj žaludek.Oblékl jsem se teda do připravených věcí které byly perfektně srovnané na židly.Hned po oblečení jsem se vydal kouknout se po něčem k snídani.Ucítil jsem překrásnou vůni kterou jsem neznal a tak jsem šel za ní ze zvědavosti a také z hladu.
Šel jsem velkou chodbou a došel k jedním dveřím.Byly velké a mohutné krásně vyřezávané.
A symbolizovaly anděla a před ním klečí nějaký muž.Ale vůně byla tak nesnesitelná že jsem to nevydržel a otevřel jsem s velkou námahou dveře.
Trochu jsem je pootevřel a ve vnitř jsem uviděl velký sál plný mužů kteří jedly a pily co jen mohli.Jeden z nich si mě všimnul a hned s velkou srdečností mě poznal ke stolu ostatní mě pobídly abych se najedl s nimi.Dlouho jsem se nerozmýšlel a chňapnul jsem krásné kuřátko
Bylo vynikají kůžička jemně křupala a masíčko bylo šťavnaté a měkké.
Přímo se rozpouštělo na jazyku,když muži viděly jak to rychle jím a kolik tak jen užasle přežvykovaly a někteří dokonce mě začaly povzbuzovat abych se napil vody jinak že se udusím.Voda byla taky neuvěřitelně dobrá,osvěžující a chladivá.
Když snídaně skončila tak muži šli uklízet a já se chtěl přidat ale jeden z můžu mě chytnul za rameno a řekl ať jdu sním a taky že jsem šel.Vedl mě do velké síně s trůnem uprostřed.
Odvedl mě stranou do kouta a tam mi řekl ať se dívám a nic nedělám.
Trvalo jen chvíli než se obrovské dveře kterých jsem si nevšimnul otevřely byly gigantické ty do jídelny byly proti nim jen dvířky.
Ale to co procházelo dveřmi bylo ještě více ohromující.Procházela jakási skupina
v čele s mužem v překrásném zářícím brnění zlatém brnění zářil tak že se zdálo že vytváří vlastní světlo,nebo se mi to nezdálo a opravdu samo zářilo vlastním světlem ??
To jsem zjistil o mnohem později.
Když skupina dorazila k trůnu ten muž který tak zářil si na něj sednul a nechal si mě zavolat.
Byl to zvláštní pocit,čím jsem byl blíž tím jsem se cítil více v bezpečí,cítil jsem naději a sílu.
Když jsem byl přímo u něj ihned jsem pokleknul aniž by mě k to mu někdo vyzval.
Všichni muži se zasmály a řekly mi že se před Králem neklečí každý v tomto hradu je sobě rovný.
Muž promluvil hlasem při kterém jste si myslely že nic se vám nemůže stát.
Řekl
Vítej na našem hradě doufám že se ti tu bude líbit.
Nic jsem neřekl jen.
Kde je moje rodina ?
Jeho odpověď mi vrazila do očí velké slzy.Ostatní mě utěšovaly.Když přišla otázka která ze mě udělal to co jsem teď.
Nechtěl by jsi se zde učit Palatinskému umění ??Budeš tu v bezpečí a nakonec můžeš dopadnout a spravedlivě potrestat vrahy svých rodičů.
Bez váhání jsem souhlasil.
A tak začala moje éra na tomto světě plném zla.
Přišel další den a za ním další a pak dalších až mi bylo 20 let.

Od roku 12-20:
Cvičil jsem co jsem nejvíce mohl denně jsem si dával víc úkolů a víc času na trenky než ostatní.Mučil jsem se na knížkami naprosto mě fascinovaly přírodní,vesmírné,léčitelské a bojové vědy.Když skončil můj několika hodinový trénink na dvoře hradu a v jeho prostorách
Šel jsem do své komnaty kde jsem se oddával čtení velkých a starých knih.


O 7 let později:
Předstoupil jsem před krále a on pravil.
Dnes jsi můj synu dosáhnul dvacátého roku života a je na čase tě vyslat na první výpravu proti
Fallenům.
Nikdy jsem nezapomněl co udělaly mým rodičům a tak jsem požádal jestli bychom nemohly výpravu udělat proti fallenům na západě.
Řekl ať vyčkám že času je dost.A zlost ve mně se musím naučit ovládat abych jí využil v boji.
A tak jsem poslech o další hodinu později jsem již stály naše výprava v čele s Darmem u bran hradu a připravovala se vyrazit.
Putovaly jsme několik dní když naši zvědové dorazily se zprávami že jedna vesnice je pod útokem Fallenů a tak Darmém vydal povel vyrazit ihned.
Za chvíli jsme byly u nich bez váhání jsem prvního ke kterému jsem se dostal dost blízko ranou mečem do hlavy.Jeho lebka se okamžitě rozpůlila.
Když to viděly další ihned se na mě vhrly.Jeden z nich seknul koně na kterém jsem seděl do kolena a ten spadnul i semnou na zem.Povalil mě a mojí výzbroj ihned promáčknul.
Jeden Fallen kousek ode mne se napřahoval mi useknout hlavu ale pohyb nedokončil zrovna když měl meč nad hlavou mu Darmer useknul hlavu.To byla moje šance ostatní se obrátily proti němu a to mi dalo dost času se vyprostit a být připraven k dalšímu boji.
Moje další oběť to schytala rychlým výpadem přímo do břicha,ale nepadla tak jsem jí dorazil useknutím hlavy.
Najednou se na mě vyřítilo několik Fallenů jak jsem počítal tak aspoň 5 minimálně.
Chytla mě panika tolik protivníků ?? To nikdy nezvládnu a v tu chvíli se mi v hlavě ozval něčí hlas byl to hlas našeho krále,jak říká o ovládnutí vzteku co ve mně je a tak jsem si vzpomněl na smrt mých rodičů.
Najednou jsem udělal otočku štítem jsem jednoho Fallena srazil k zemi a dalšího jsem mečem přímo rozpůlil.Ihned jsem měl na sobě jeho krev.Ale to nebyl konec další se napřahoval do vzduchu,já se sklonil a rychle jsem mu ruku přeseknul a pak i jeho.Zbylí dva se proti mně vyřítily i když chvíli váhaly.Najednou jsem se proti nim rozeběhnul a praštil plochou stranou nejdřív jednoho a pak druhého a to jsem pořád opakoval až jsem je umlátil.
Pak jsem si všimnul tak 24 leté dívky na kterou útočily 2 Falleni ihned jsem přiskočil a zasadil jim Zealem tolik ran že jsem se tomu sám divil.
Pak jsem si všimnul že v povzdálí je jeden divný Fallen vyšší a měl hůl hned mi bylo jasné že je to šaman a oživuje mrtvé Falleny kteří utočily na jednoho mého bratra.
Přispěchal jsem k šamanovy který když mě viděl na mě poslal ohnivou kouli kdybych v čas nenastavil štít je ze mě škvarek.Ale při tom mám škvarky velice rád.
Šaman zaskočen svým neúspěchem se vzpamatoval až v pekle.Probodnutá hlava už nikoho neoživý ani nikomu neublíží.
A tak dopadla moje první výprava získal jsem dovednost Zeal a dokonce jsem ochránily vesnici bez jakých koliv ztrát ale i tak tu bylo nebezpečí že Falleni by se chtěly pomstít proto Darmen rozhodnul že vesničany přemístíme do hradu kde bylo místa opravdu hodně.


O několik hodin později v hradu:
Cestou na hrad jsem nenarazily na žádné Falleny a doufám že už taky nenarazíme.
Bohužel jsem narazily cestou na dost lidí kteří čelily také útokům Fallenů a prohrály.
Vzaly jsem se je sebou a za pár minut byly v hradu.Tam vládla naprostá organizace takže když jsem dorazily každém z nás věděl co má dělat.Někteří z nás pomáhaly ošetřovat zraněné jiní připravoval stáje pro koně,další.Já dostal za úkol vyjet do okolí a hlídat pokud by se tu oběvily nějací Falleni.
Hlídal jsem až do tmy kdy mě přijel vystřídat Martin můj nejlepší kamarád.Řekl mi že mám v kuchiny připravenou večeři ale že jí už nejspíš snědly vesničané.

---