Bitva u Kryktilianu

Bitva u Kryktilianu
Laserová děla pálila co mohla ale byla ihned zničena jejich dělostřelectvem,celá naše obrana byla na
spadnutí.
Pomalu nám docházela munice a oni pořád šli ,šli,šli a šli.Jeden z řidičů APX to nevydržel
a vrhnul se vpřed do nich aby je zastavil.Bože oni se přes něj převalily jako nic.Když se dostaly do bunkru bylo slyšet nelidský řev.
To oni právě zabily další mariňáky,bylo to děsné.Nad hlavou mi přeletělo několik posledních stíhaček Blade,otevřely poklopy pro atomové pumy a ihned je vypustily.
Téměř v tom okamžiku všechny stíhačky byly zničeny.Jen pár pum vybouchlo a tak nám dalo dost času na přenabytí zbraní a zaujmutí nových pozic.
Ani to nám ale nepomohlo,brzy jsme pochopily že nemá cenu ustupovat a tak jsme se zastavily na jednom místě a pálily ze svých M-118,dokud nám nedošla munice nebo nás nedostaly.
Nikdo z nás neutekl z boje,stejnak by nás dostaly.Viděl jsem jak kluk vedle mě dostal přímej zásah,roztrhalo ho to do všech stran.Měl jsem na sobě jeho části těl.Najednou byl nademnou a chystal se mě zabít.Byl jsem ale rychlejší a šáhnul po své osobní M-25.Ta ho zaručeně zlikvidovala.
Najednou přišel rozkaz,i když ani nevím od koho,když už nikdo nezbyl.Prostě přišel rozkaz aby jsme se stáhly do nedaleké pevnosti,která byla vybudovaná sotva pár dní.
Rychle jsem se tedy sebral ze země a zařval na nejbližšího vojáka rozkaz co jsem obdržel.Ten to poslal dál a další dál.Byl to masivní úprk.Ani nás nepronásledovaly přístup do města měly a o to jim šlo.
Ale nevěděly že město je celé podminované atomovkami a ty jim zatopí.Utíkal jsem dlouho,několik hodin bez přestávky i když jsem měl na sobě plnou výstroj,běžel jsem měl jsem strach,když se ohlednu že mě dostanou.Ještě pár kroků a viděl jsem pevnost.Byl jsem naprosto zkamenělý.Z pevnosti právě vyjížděly experimentální tanky JFEA/32 Jason X.O tom že se tento tank připravuje jsem slyšel vlastně jen náhodou ale to bylo dříve než nastal tento den.Ted ale zpět,tanků byly stovky ale hlavně mě překvapila pěchota mezi tanky za tanky,vedle tanků,před tankama, byly všude.Měly na sobě výstroj HL-X2 nejlepší výstroj kterou kdy kdo viděl.Uslyšel jsem nějaký šramot a tak jsem se ihned otočil a tam jsem uviděl jednoho z těch vojáků,vysoký minimálně dvou a půlmetru ale to jen díky obleku.Na chvíli se ke mně sehnul.Mohl jsem mu tak pohledět do skla přilby,a sekundu jsem uviděl jeho oči byly černé jak noc.Náhle se otočil směrem kterým jsem právě přiběhnul a stačil na mě jen zařvat utíkej než sám rychle utekl k pevnosti byl tak rychlí že mě předběhnul o celých pět set metrů.
Když jsem ho doběhnul zařadil jsem se vedle něho a ihned vyfasoval novou munici.Schoval jsem za menši zeď zamířil a čekal.Slyšel jsem jak přichází jí bylo to děsné,slyšet jak v klidu pochodují jako kdyby jsme byly jen nějaký odpad který jde lehce zničit.V tu chvíli vystoupil ten voják kterého jsem potkal a zapnul si vysílačku pro všechny a prohlásil přesně to co jsme si asi všichni myslely,řekl "Nemůžeme vyhrát,ale můžeme ty zmrdy nakopat tak do prdele že si rok nesednou,my jsme Hvězdná Pěchota,nikdy se nevzdáváme,my jim ještě ukážeme jak se bojuje po Jupitersku",pak udělal naprosto šílenou věc on se jim rozběhnul naproti.Nikdo z nás dlouho neváhal a udělaly jsme to samé běžely jako smyslů zbavených tanky a stíhačky vymáčkly ze sebe vše a za chvíli jsme je viděly.Vlítly jsme na ně jako vosy jako správná Hvězdná Pěchota.
V běhu jsem si vyhládnul jednoho a toho jsem trefil na první pokus.Ostatní udělaly to samé.Jejích první řada se rozprskla po zásahu našima zbraněmi jako nic.Tanky do nich bušily dělama stíhačky je kropily ze vzduchu a ani za deset sekund jsme byly v sobě.Displej s počtem nábojů byl najednou ze stovky na nule.Byl to masakr nešetřily jsme je,když byl nějaký zraněný náš voják vytáhnul nůž a rozřezal ho,nebo jsme je házely pod pásy tanků který si snima poradily.Bylo to šílené každý měl na sobě jejich krev,měl jsem poslední zásobník který jsem vyměnil za prázdný a celý jsem ho nasázel do jednoho z těch jejich vozidel.Rozstřílel jsem ho na cucky.Exploze smetla další tři z nich.Pak jsem vzal zbraň za pažbu a mlátil je sní,mlátil jsem tak dlouho dokud ten zmrd nechcípnul.S jedním jsem se porval jen s nožem v ruce.Vykuchal jsem ho za živa,jeho střevama jsem zabil dalšího.A tak jsme to udělaly všichni celá naše nenávist v ten den vyšla na povrch.V ten den jsem ztratily svojí eleganci boje.Staly se z nás hrdlořezi,bylo nám to ale jedno.Vyhrály jsme a o to šlo.
Teprve pak jsme se ohlídly a uviděly že celé bitevní pole je rudožluté jak od naších vojáků tak i od jejich,jenže té žluté bylo mnohem víc.
Když jsme se radovaly a hledaly zraněné nad našimi hlavami zazněly těžké křižníky a začali vysazovat další jejich vojáky,najednou jsme byly obklíčení,nakonci sil,bez munice,bez šance.Odsouzeni k smrti.
My se znova rozběhly a znova zaútočily,najednou jsem ale hleděl do hlavně jejich tankového děla,vyšel záblesk a.......

---