Strom

Chtěl bych se představit tímto jednoduchým dílkem, touto povidkou. Většinou zůstavá nepochopena... Další drobnou nepříjemností je, že již na netu zvěřejněna byla, ale snad to tak moc nevadí. Přeji příjemné čtení.

Zvláštní. Ten strom je zvláštní. Stojí si tak uprostřed luk, daleko od lesa. Ten strom si tam stojí, jakoby se nic nedělo. Jakoby kolem nebylo mnoho mrtvých. Jakoby neslyšel nářek umírajících. Jakoby necítil pach krve. Prostě si tam jen tak stojí. Obloha, sledoval jsem hvězdy na noční obloze. Snad můj zrak upoutalo souhvězdí jižní snad severní. Nevím. Byl v nich mír. Ten klid, tak úžasný klid. Jsou jako perly vetkané v černý háf zručným umělcem. Listoví šumí. Zastiňuje mi výhled. Zvedá se vítr. Je mi zima, je mi taková zima! Těžknou mi víčka, zavřu oči. Krvácím. Krvácím z boku, mým tělem prošlo ostří meče jako nůž máslem. Krvácím. Je mi zima! Křičím! „Pomozte mi, prosím! Proboha, POMOZTE!“ Ta bolest, ta neskutečná bolest! „Pomozte, pomozte prosím!“ Už nemůžu křičet, nemůžu mluvit, pohybuji rty neschopen slova. Všude takový klid. Ten strom a ta oblaka. A světlo. Kde se tady vzalo světlo? Noc je mladá, proč se rozednívá? Necítím už bolest. Není mi zima. Je mi teplo, příjemné teplo. Slzím. Proč pláči? Nad mrtvými druhy? Ne, to už ne. Tak proč jen cítím slzy na své tváři? Oheň. Oni to tu podpálili! TO NE, proboha, NE!Oheň se šíří. Přibližuje se. Proč nás nenechají?Proč nás nenechají odejít v klidu? Proč? Slyším smích, krutý, nezapomenutelný smích. Směje se snad sám Satan. Slyším jen ten smích. Nelítostný, krutý, vše spalující, ničící smích. Proboha, ne! Smích, smích, smí… Křičím! Mnoho druhů mých křičí! Nemůžeme utéct, nenechte nás tady uhořet! NEEE! Nad bolestným křikem se rozléhá smích! Ne. Nechci to slyšet. Už nemůžeme křičet, z našich slov je chrčení! Není vidět ona obloha, nejsou vidět hvězdy. Pach spáleného masa. Výkřik agónie z úst mého pána. Proboha. Tím výkřikem ustal ten smích. Bylo již ticho. Tak tedy umřu tímto způsobem. Uhořím. Neumřu v boji zborcen krví nepřítele. Smrt přijde v ohni. Náš pán měl pravdu. Skřetí válečníci jsou krutí, nemilosrdní. Už kolem mě hoří tráva. Plameny….mi…olizují…..lýtka…… „NE! Neeeeeeeeeeeeeeeeeeee……….!!!!“ Zvláštní. Ten strom je zvláštní. Stojí si tak uprostřed luk, daleko od lesa. Ten strom si tam stojí, jakoby se nic nedělo. Snad jen nové lístky na spálených větvích raší nad mým hrobem.

---