Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seÚholičky
Autor
reptile
ÚHOLIČKY
Nikdy jsem nevystoupil
ve stanici jménem Úholičky
Až budu umírat
vlaky budou zastavovat
a jeden zastaví taky v Úholičkách
já vystoupím
a zjistím, že to místo neexistuje
A domy, které jsem z okna viděl
budou jen kulisy
namalované na dřevěných deskách
A lidé, kteří stáli venku
se promění na maličké figurky
v pohyblivém betlému
důmyslně ovládané zespodu tenkými drátky
Pokrývač na střeše se bude kývat s taškou v ruce
do rytmu stále na jednom místě
Sehnu se k němu, poklepu mu na rameno,
ale tak nešikovně, že mu z něj odprýskne kousek laku
a pod ním se objeví holé dřevo
Chvíli se mi bude zdát, že dívka uklízející
třemi pohyby dvorek se na mě dívá
Vezmu ji do ruky a vytrhnu ze země,
ale v tom okamžiku jí upadne hlava
a já nebudu vědět, kam s tím prázdným tělem
ve své ruce
Zůstanu tam bezradně stát
a pak tělo strčím do kapsy u kalhot
(kapesník vyhodím, protože už nebudu mít rýmu)
Udělám jediný obrovský krok
a ocitnu se na nástupišti
Ale vlak nikde
Po chvíli ho spatřím, jak se blíží, zastavuje
a otevírá dveře
Budu se chtít vecpat dovnitř, ale vagóny mi budou
sahat sotva po kolena a mně se podaří
strčit tam jen ruku
Průvodčí mi pod nohama zamává na strojvůdce
skočí dovnitř, dveře se zavřou
a vlak se dá do pohybu
Překročím Vltavu, abych se podíval na druhý břeh
ale ocitnu se zase na stejném místě
Posadím se na skálu, ulomím si kousek stromu
a budu vědět, že dál už nic nepřijde
Hodně dlouho se pak budu škrábat klackem na hlavě