Malé rozhřešení

Opravdu jen malé?

Chtěl bych psát verše
ale slova mi unikají
proplouvají mezi stébly trávy
která zšedla pod příkrovem temné noci

Mraky spoutali sluneční svit
odrážejíc se od Mrtvé a studené plochy

Měsíce vítr šumí v korunách dávno
padlých stromů a zem těžkne
pod útokem armád dešťových
kapek s nocí společně
přichází Smrt
malé rozhřešení.

A já bláhový chtěl psát verše
o slunečních barvách
o duze v očích milovaných a milujících
o květech kopretin verše
o štěstí a radosti
o tom jak ráno budí se den.

Jenomže zatím den jde spát
a mění se v Noc
v noc ve kterou pomalu
jistě a šouravě
malými krůčky
nedočkavě i neodkladně přichází . . .

---