Zpívající kaktus

      Jeden kaktus na poušti chtěl umět zpívat. Tak se začal učit. Nadrápal si do písku noty, nadechl se, ale nic. Pak ale uviděl poutníka a řekl si, no snad ho nenapadne mě utrhnout a dát si jako kytku za klobouk. No to by mě teda pěkně naštval a taky, že se hned trochu dopředu opravdu naštval. Tak pak mu to zpívání docela šlo. No, zpíval asi takto: „Ostnem zas a zas, do písku píšu vzkaz. Je určený poutníkům v poušti. Poutníci v poušti, proč dnes jdete po souši, proč neplujete lodí, to botám méně škodí. Na poušti přece nekvetou růže, tak kde je tam poutník natrhat může??? Pak padne řada na kaktusy a to se nám dost značně hnusí. Když otrháte kvítky nám, tak propadnete věčným tmám. Tak zapište si pěkně v lodi, že špatně dělá, kdo kytkám škodí. O tom, že radost světlo nosí, ví tady kdekdo, i ten bosý.“

      „A v lodi pozor na piráty, neb člunek s nimi pěkně klátí. V lodi pak s nimi jako v lednu, pár špatných kroků a loď jde ke dnu. Ostnem zas a zas do písku píšu vzkaz. O tom, že slunce pěkně pálí a voda je až kdesi …v dáli. A ještě závěrem vzkaz krátký, poutníčku, zdravím všechny pátky.“