Lhostejní

Mrkvé kořeny

I. předzpěv

žlutá barva hořkých probuzení
žlutá barva postelí a snění
žlutá barva posedlosti
žlutá barva lhostejnosti
přichází záhy a někde v ní se ukrývá náš stín.

I. zpěv

A už se vidí jak stojí na balkónech vlaků
a mává a zpívá.
A už se vidí na plných polích máků
skrz kůži se dívá.

Ještě než slunce roztáhne svá křídla
ještě než slova se začnou v ústech hlídat
ještě než poprvé zavoní v dlaních hlína
dotkne se prsty.

Obrovské nekonečné řady otočených řad
strachem je ticho jak upustil bys prach
a kolik stojí ta možnost nikoho nevnímat
a strach ze strachu, že jiní mají strach.

A kde si myslíš že stojíš?
Vidíš jen záda před sebou
a netušíš ke komu zády stojíš sám.

Od první chvíle kdy ses sám svými slovy otočil
a přitulil se k vlastním obavám.

Stojíme zády. Nekonečné řady.
Stojíme zády. Nekonečné řady.
Stojíme zády.
Ke stínům
ke slibům
a k tichu
a k rukám
a k srdcím
a k očím
a k smíchu.
A k Bohu
a k víře
jako vzteklé zvíře,
nekonečné řady
stojíme zády.

Odpust mi!

Promiň mi!

Pochop mě!

Stojím zády. K tobě stojím sám.
II. předzpěv

V zažloutlých stěnách v obrazech
hledáme stíny naší minulosti.
A v žilách krvi odrazech
hledáme stíny naší lhostejnosti.

Kdo dá našim hříchům znovu pít?

II. zpěv

Co to jenom co to je co nám nedá spát?
Je to snad pohrdání dovnitř je to naříkání ven a je to sen anebo bdíme je to ticho hluchých stěn? A je to Bůh a nebo Cosi? nebo ruce které prosí? A já věřím že půjdeme ke dveřím a nezmění se nic že budeme hluší slepí bezcitní neschopní něco říct. Otočen zády čekám až se někdo jiný otočí a trochu tuším že to bude jen obličej bez očí. Lhostejný.

Mezi zpěv

Napřažená křídla ptáků
Stín mraku nad úsečkou existence
Padající list
Koruny stromů
Vzpomínka na milence

všechno to připomíná otevřenou dlaň

(nekonečné dítě má v rukou velký modrý míč)

III. zpěv

Je lhostejná naše kůže je stejná stejná
jsme lhostejní k tomu co můžem´ co můžem´ sobě dát
jsme lhostejní k tomu co svírá co pálí co bolí
je lhostejná naše víra volání k čemukoliv.

Ještě než slunce roztáhne svá křídla
ještě než slova se začnou v ústech hlídat
ještě než poprvé zavoní v dlaních hlína.

Jsme lhostejní.

---