Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seI died...
Autor
Koteen
I když to nemusíš pochopit, chce se mi brečet,
Tys mě nechal spadnout na dno a v zoufalství klečet.
Srazils mě k zemi a nezajímá tě můj další osud,
Najednou jsi jakoby zapomněl na šťastné chvíle, co byly dosud.
Už si nepamatuješ ty okamžiky sexu a lásky,
Kdy jsme si zodpověděli i všechny tajný otázky.
Je ti jedno, že mi teď tečou slzy a hlasitě vzlykám,
Ptám se, kudy vedou různé cesty – mně ale prý už nikam.
Mám na očích šátek a stojím na útesu,
Myslím si, že ještě jeden krok do prázdna snesu.
Nakročím a přišlo to, v co jsem doufala,
Už tam není skála a já se tomu „štěstí“ jen zasmála.
Padám dolů a vlasy mi vlají ve větru,
Ozvala se rána jako při kolizi v metru.
Už mě nebudeš trápit a svou ignorancí mi ubližovat,
Má poslední slova: „Doufám, že se do tebe nebude chtít další zamilovat!“