Nesuďte přísně mladou generaci

Malé děti bývají hodné. A když ne jejich malé prohřešky nám přijdou roztomilé. Když jsem byl malé dítě, co chvíli jsem bouchal s dvířky od trouby či třískal s telefonním sluchátkem. Mí rodiče to přešli při nejhorším s lehkým pokáráním. Za to kdybych ty samé nápady dostával ve 14 letech, bůh ví jestli bych dostal vůbec občanku.
Když jsem byl v pubertě já, přesto že jsem nebyl úplný svatoušek, dostával jsem pořád za příklad různé gaunery s jednou kladnou vlastností. Naši mi ustavičně říkali „podívej se na toho Petra, ten chodí každou sobotu nakupovat“. Už je nějak nezajímalo, že ten Petr je den co den nalitý, v životě neřekl větu bez alespoň jednoho vulgarismu a když nemá co dělat zajde si zakrást do vzdálenějšího obchůdku. Nebo co hůř, to nebyli gauneři, ale jejich pravý opak. A já denně slýchával o Honzíkovi, který má samé jedničky proto že po večerech nikde netrajdá. Už je nezajímalo, že se na něho jeho okolí dívalo jako na suchara, jenž se nemohl adaptovat do kolektivu. Ovšem nejhorší a smrtící kombinací byl Jirka. Byl to fakt zvláštní příklad. Jirka zvládal co se zábavy týče, to co já. Měl krásné známky a ještě k tomu pomáhal rodičům, přičemž vůbec neodmlouval. To už byla pecka i pro mě.
Tyhle typy jsou, ale ve všech generacích. Možná je míň Petrů, ale za to bez šance se změnit. I takového Honzíka by jste nemuseli dlouho hledat, i když už se od puberty trochu otrkal. A o Jirkovi netřeba mluvit, koneckonců většina, z nás se mu chce podobat. Každý má tyto škatulky vytvořené trochu jinak, ale zato každá obecně platí.
Proto nesuďte mladou generaci a když už chcete, suďte celou společnost.

---