Bez

Skřítek se toulal na louce, až náhodou došel k lesíku. Tam hned na kraji uviděl kvést bez. U nás se mu říká spíš šeřík, ale ne zrovna proto, že by se šeřilo. Skřítek nikdy stromek šeříku neviděl a proto si myslel, že to jsou docela malé bílé mráčky, co se přiletěly podívat na louku. Když ale přišel blíž, tak zjistil, že to nejsou mráčky, ale hodně drobounké kytičky, naskládané jedna vedle druhé. Samá bílá vrtulka. „AHA , už vím“, jásal skřítek, to nejsou ani mráčky, ani kytičky, ani vrtulky, to je vzducholoď. Jednoduše taková loď, která pluje vzduchem. Jenže, aby plula, musí se jí roztočit ty vrtulky. To je jasny. A že to byl kouzelný skřítek, tak fouknul a čekal, co se bude dít. Říkal si, že se proletí nad krajem a nebo aspoň uvidí, jak vzducholoď umí létat. Trošku švindloval a snažil se jí nadzvednout, ale zase nic. Líná byla. „Kouzelné vrtulky to asi nebudou,“ mudroval, když v tom se kytičky- vrtulky opravdu roztočily, ale pořád ne a ne se vznášet. Tak teda budu muset vymyslet, jak to udělat. Když se vrátil domů a vyprávěl o tom, jenom se smáli. „Ale běž skřítku. Šeřík je květina, to není pták. Nemá křídla a proto nemůže vzlétnout. Jenom ptáci dokáží létat nad krajinou, aby se na všechno podívali pěkně s nadhledem.“

„AHA“, dumal skřítek a trochu pokrčil čelo. Hned mu přinesli čaj. Říkali mu, že ten je taky z bezu. U nás se mu říká bezinek. Je hlavně dobrý na kašel, ale pít se může i tak. Jeho květy zvláštně voní, úplně jinak než šeřík, ale vypadají zrovna tak jak bílé mráčky. Skřítek se napil čaje z bezu. Moc mu teda nechutnal, ale na chuť bezinku se musí zvyknout. Nakonec zjistil, že to docela  dobrý čaj, protože ho napadalo vymýšlet, jak ze stromku  bezu se zvedají vzducholodě. Nebo třeba vymyslet, jak to udělat. A kdo ví, třeba na to přišel.