Spatna volba dogmat

Varování: Tato povídka může působit dojmem, že referuje ke katolickému křesťanství. Pokud patříte mezi lidi, kteří nesnáší zpochybňování tohoto náboženství, nečtěte dále. Bylo by zbytečné, kdybyste se zcela zbytečně rozčilovali. Zejména by tuto povídku neměli číst ti, kteří byli kvůli filmu Dogma schopní fyzicky napadat jeho tvůrce. Nerad bych odskákal něčí (jejich) omezenost. Děkuji za pochopení.

"I pravil Nejvyšší: Pouť člověčí začíná okamžikem početí. Tehdy se člověk stává smrtelnou bytostí, zdědivší dědičný hřích a odvěkou ctnost. Během své cesty životem se dopouští hříchů a žije podle ctností. Neexistuje člověk bez hříchu ani bez ctnosti jeden hřích zdědil od svých rodičů a jednu ctnost mu nejvyšší vložil do vínku při početí.

Pouť člověčí pokračuje očistcem, do nějž vstupuje po své smrti. V očistci přistupuje k vahám pravdy. Zde jsou z něj postupně snímány hříchy i ctnosti a pokládány na misky těchto vah. Každá ctnost vyváží jeden hřích, každý hřích vyváží jednu ctnost."

Stála tam několik dní, možná týdnů, aniž by se čehokoliv napila či cokoliv snědla, přesto necítila únavu, žízeň ani hlad. Pomalu jí docházelo, že ačkoliv vše vypadá normálně, nefunguje to tak. Tak například letadla věděla moc dobře, že na normálních letištích je startujících letadel alespoň zhruba stejně jako přistávajících, zatímco tady přistávala letadla téměř neustále, ale odlétalo tak jedno denně. Taky po přistávacích drahách jezdilo nezvykle hodně pohřebních aut, doslova kličkovala mezi koly přistávajících letadel. A nejpodivnější na tom bylo, že to NIKOMU NEVADILO! Lidé se mačkali jeden na druhého, ale přitom byli nezvykle klidní. Žádná panika, žádný křik, žádný spěch. A žádná zavazadla

"Krystal Omenová? Následujte mě," promluvil uniformovaný zaměstnanec letiště, náhle se zjeviv přímo před ní. Aniž by čekal na odpověď či alespoň potvrzení příjmu sdělení, otočil se a vyrazil svižným krokem skrz dav k přepážce. Krystal se nejdříve bála, že ho v davu nebude schopna sledovat, ale dav z nějakého neznámého důvodu přesně ve směru jejich chůze vytvořil volnou cestičku o šířce, která plně postačovala pohodlnému průchodu, aniž by byla zbytečně velká. Po pár minutách tiché chůze dorazili k přepážce. Úředník na přepážce poděkoval uniformovanému průvodci a ten se vzápětí ztratil v náhle nepřehledném davu lidí.

Úředník cvakl zapínáním a víka prudce odskočila. Zalovil v levém kufru a vytáhl sadu používanou narkomany pro intravenózní užívání drog. Zkoumavě se na Krystal podíval. Krystal vytřeštila oči, chabě začala argumentovat: "To nemůže být moje, já už tři roky" Úředník ale jen pokrčil rameny ve stylu "vždyť na tom nezáleží," zalovil v pravém kufru, vytáhl občanku s mužskou fotografií a náklad obou rukou hodil přes hlavu kamsi za sebe.

Následujících několik hodin Krystal nechápavě zírala, co všechno měla ve svých kufrech. Pomalu jí ale začínalo docházet, že jde o symboly jejích skutků skutečně kdysi brala drogy a skutečně kdysi našla něčí doklady a zanesla je na policii. Skutečně jednou převedla slepce přes silnici a skutečně jednou okradla nechutně bohatě vyhlížejícího hosta v restauraci o dva tácy. A tak dále Po několika hodinách (a stovkách předmětů hozených za hlavu úředníka) jí dokonce přestalo připadat nemožné, aby se to všechno do těch kufrů vešlo.

Přišel další úředník, který měl na náramenících o jedna křidélka víc než dosavadní odbavovatel. S úsměvem přišel až k otevřeným kufrům, stále ještě s úsměvem do nich nahlédl, načež nedokázal zadržet výkřik "Ach!" následovaný zakrytím úst dlaní levé ruky. Následujících několik minut jen nervózně těkal pohledem po různých částech stropu letištní haly a zoufale se snažil nalézt řešení. Vzpomněl si, co mu říkal jeho nadřízený: "Vždycky se na to dívej jako šachista. Když je šachista šachován, má tři možnosti zneškodnit útočníka, zakrýt napadeného krále nějakou překážkou, nebo s ním uhnout do bezpečí. Obvykle v reálu najdeš analogie ke všem třem metodám, a když ne, alespoň nějaká tam bude vždycky."

Úředník znovu začal kombinovat jednotlivé předměty a házet je za sebe. Poučen z předchozího nezdaru tentokrát začal tím, že vzal záhadný mentolový bonbon, který předtím zbyl na dně kufru, a spolu s ním za sebe mrštil dvěma tisícovými bankovkami, které při prvním pokusu přišly na řadu v druhé dvojici.

Přivolaný nadřízený nejdříve velmi dlouho nevěřícně hleděl na to, jak jeho zdánlivě dokonalé řešení selhalo, pak se na stejně dlouhou dobu zamyslel, aby nakonec řekl: "Už vím! Vy, úředníku, si vezměte volno a pošlete sem za sebe náhradu." Jo! Pomyslel si, tak dokonalý úhybný manévr jistě problém vyřeší.

Nadřízený si uvědomil, že mu zbývá jediná možnost, jak zabránit tomu, co bylo neslýchané. Jenže JAK zlikvidovat nepohodlnou dívku za pultem? Přemýšlel velmi dlouho. Slunce několikrát zapadlo a zase vyšlo, než připustil, že je v koncích. Tak pomalu, že to bylo nepostřehnutelné, otočil hlavu k úředníkovi a potichoučku, jako by se bál, že ho uslyší někdo, kdo by jej slyšet neměl, nařídil podřízenému: "Dokončete odbavení." Pak hlasitě polkl, utřel si kapesníčkem zpocený zátylek a kvapně odběhl do své kanceláře.

Prosklené dveře se samočinně rozestoupily a Krystal opustila přeplněnou halu. Rozhlédla se a spatřila svoje letadlo. Vlastně netušila, jak to poznala, ale jakoby instinktivně vyrazila právě k tomuto letadlu. Stálo k ní bokem a schůdky byly přistaveny přímo před dokořán otevřenými dveřmi. Krystal doslova jako náměsíčná došla až ke schůdkům, nastoupila na nejspodnější z nich a nechala se vyvézt nahoru automaticky spuštěným eskalátorem. Teprve když jí dovnitř zbývalo půl kroku, všimla si nevelkého černého kruhu s bílým křížem uprostřed, namalovaného na boku letadla kousek od dveří.

"Ne, to ne. Ale tohle letadlo od teď patří vám a můžete jej používat, jak často chcete. Proto se ptám, kam poletíme dnes?"

"Jo, to už jsem někde slyšela. No a?"

"No, ehm, stala se taková nepříjemná věc. Nikdo tak nějak nepředpokládal, že by k tomu mohlo dojít, ale vy jaksi jak to říct splňujete obě podmínky. Asi jako kdyby dvě přímky byly zároveň rovnoběžné i různoběžné. Chápete?"

Nejvyšší a Netečný se sešli. Nedělali to příliš často, vlastně to udělali podruhé od svého narození. Rozhovor začal Netečný: "Vždycky jsem ti říkal, že definovat pravidla pomocí negace není dobrý způsob. Nezabiješ. Nebudeš se rouhat. Ten, kdo NEMÁ hříchy Proč jsi prostě neřekl - konejte dobro? Proč říkáš - nekonejte zlo? A teď se ti to vymstilo. Kdybys rozhodl, že do Věčné radosti vstoupí ten, kdo je pouze nadlehčován ctnostmi, a že do Věčné bolesti upadne ten, kdo je pouze zatížen hříchy, bylo by to bez problémů. Tedy alespoň by ti tady nevznikali pašeráci, kteří můžou cestovat kamkoliv a převážet cokoliv mezi Věčnou bolestí a Věčnou radostí. Taková Krystal Omenová by byla zaseknutá na letišti, ale to je pořád menší zlo než současná situace. Jak se z toho chceš dostat ven?"

"Já jsem Nejvyšší. Na to nezapomeň. Pokud zůstane ve Věčné radosti, tak žádný problém není. A nevidím důvod, proč by měla cestovat do Věčné bolesti."

"Proč?"

A Nejvyšší jen nechápavě hleděl, jak místo, odkud právě odletěla, nejnádhernější místo v celé věčnosti a dokonce i v celém Stvoření, okamžitě mizí.