Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seNáměstí míru
Autor
smokrew_b8ie
V hlavě ještě noční můry a zbytečné obavy, telefonuju, volám afriku.
Save Afrika! Z okna do zahrady, prst na mapě Itálie.
Nic se neděje, jenom usínání ruší bzučením komáři.
A možná, že ani to není na místě, se to jenom zdá.
A to „jenom“ není na místě… „jenom“ je důležité.
Save Afrika! S prstem na ušmudlaném skle zase nějakého vlaku.
A brněnské nádraží se černá množstvím fízlů.
Chytnu jednoho za rukáv. Na hlavě má helmu, v ruce psa na špagátku, v druhé obušek.
Pane, čeho se bojíte?
Mávám tužkou a už se žene bouřka a žene se vítr. Květen na náměstí míru.
Stojí na něm fotbalové hřiště a chodník do kosočtverce.
Telefonuju, volám save Afrika! V hlavě ještě noční můry, zbytečné obavy.
Z neznámých časů z neznámých čísel.
Neznáme dne ani hodinu. nic
Save Afrika! Prst na spoušti, letím kamikadze, v bombardéru a za sebou slyším kýchání civilních pasažérů.
A zní to jako když Američané hovoří o rasismu a lidských právech.
Ale kmen Siuxů je statečný…všichni jsme stejní, i ty!
Na náměstí míru
Navrhuju v pronásledování kuřecích závitků, bulimikovo prokletí studené brambory,
Nebo otevřeš okno jak obrazovku televize? A usměješ se, nebo zavoláš do Afriky….
Pak zbytky vědomí necháš válet se po stole v nonstopech,
než se objeví zelené stíny nějakého ranního města, kdysi židovské čtvrti.
Tady zůstat nemůžem, hvězda šerosvitu, dokud je tma, je bezpečí.
A zdrojové kódy myšlenek ruší bouchání dveří, hlasy a bouchání.
Usínání na náměstí míru stojí socha žehnající zprostředkovatele a svíjí se rackové.
Krutá nálada v popelníku křičících sirek, zhasínající hlavy a pochody uniforem zmizí v kouři nudy.
Samozřejmě, něco se ztratilo, jako byste to neznal, pane.
A viděl jsi hlemýždě, v ulitě s embryem člověka, hákové kříže na úpatí hory?
Mimo zem jsou mimozemšťané.
Debilní procházky, támhle de paní po náměstí míru, hoďme ji do keře!
Za sklem nástěnek s třešněmi je smrad hnijících ryb, po tvém talíři chodí lidi do práce.
Nemyslí jenom nadávají, karikatury sami sebe.
„Seš špatnej, Jarry?“ Ne, nejsem, jenom se dívám z okna na náměstí míru.
Ještě trochu kafe, i když je studené. A hlasité odplivnutí.