Kdo splachl v radiu?

Nedavno jsme oslavili sedesate vyroci konce nejvetsi blbosti lidstva od chvile kdy prvni lidoop upadl ze stromu a bylo mu lino vylezt zpatky. Mam na mysli konec druhe svetove valky. Asi nikdo nemuze pochybovat o nekonecne uprimnosti meho ryze ceskeho vlastenectvi, vzdyt jsem byl vzdy vzornym a casto i metaly dekorovanym obcanem at uz cecham vladl kdokoliv. Dale jiz vsak nemohu mlcenlive naslouchat polopravdam, nebo primo lzim jake hali jednu epizodu konce valky - boje o cesky rozhlas.

Bylo 5. kvetna, lasky cas a jiz od prvniho ranniho hrdlicciho zasipani se pilni prazane venovali uvolnovani ploch obsazenych nacistickymi dekoracemi, aby bylo kam veset ty vitezne, ktere uz byly na ceste. O poznani mene radostne rano prozival Vurstkruppenfuhrer Horst Waffenwafflen. Stal pred nesnadnym ukolem uvarit svemu vyhladovelemu oddilu snidani pred vyletem do Plzne, kde meli v umyslu propit se do americkeho zajeti. V podminkach kolabujiciho zasobovani zapeklity pripad hodny kulinarskeho genia. Co nerozbombardovaly pojenecke nalety a nebylo prisroubovano, odnesli si partyzani. Podle toho jak zrovna vitr val prinasel sebou jejich mumlani opakovanych anglickych, nebo ruskych slovicek. Jiste, porad je tady kanibalismus, ale ten tady byl opravdu porad a Horst by nerad za par mesicu vysvetloval, kde na konci valky vzal dvacet kilo masa na stejky. Nekdo jiny na jeho miste by se nervove zhroutil, ale Horst varil od Dnepru po Vltavy a tak jen rezignovane sesbiral boty svych stravniku a jal je klacikem dolovat ziviny z meziprotektorovych prostoru.

...to be continued

---