mrtvá těla v písku a smrt ještě nechce odejít.......

Můj milý....

hledám tě zrakem,

stále tě hledám na obzoru

slíbil jsi,že přijedeš co nejdřív.

Marně čekám...

ty nepřicházíš..

oči už mě bolí od slunce,

ale přesto se na obzor upřeným pohledem stále dívám,

kdy už přijedeš?

Už jsem skoro oslepla...

a ty stále nepřicházíš...

přes nevidomost se po tobě však pořád dívám,

kde vězíš milý můj?

Toužím po tvém pohlazení

toužím slyšeti tvůj hlas

jen to mě drží při životě,

Ne!Snad neopustils mne!

Jako blesk mě tato rána skolí

Umírám steskem,zlobou,bolestí,

pojď sem a utěš mě!

Ale ty nepřicházíš...

Je to tedy pravda?!

Já na tebe hloupá čekám

a tys mne již dávnoze vzpomínek vyhnal

Mé tělo kácí,už nemá pro co žít...

A smrt zármutkem si mě bere sebou,do nebe.

Mrtvé tělo na písku leží

a nad ním pláče mladý pán

přijel pozdě...

Jeho milou si už vzal pán Bůh...

Slzy kanou na studené tělo

A mladý muž náhle taky umírá...

Za ním jeho druh

a v ruce dýku  zkalenou krví...

Tolik zla napácháno,proč?

Druh si to náhle uvědomí
a obrátí ostří nože proti sobě...

Odpusťte mi,

to já tě zdržoval,když chtěl ses vrátit,

 to já tě tvojí vlastní dýkou zabil...

nezasloužím si žít...

Na písku teď tři studená těla

dva muži a jedna žena

Proč umřeli,proč?

To se nikdo nedoví....

Smutný toť konec,

Všichni mladí...

a bláhoví...

měli žít ještě spoustu let

jak krutý je tento svět!

Už na něm nechci žít!

Myslí si starý poutník,který těla našel...

nachází dýku...

A bez jediného zaváhání...

se bodne do srdce..

Teď čtyři těla nehybná leží v písku...

A smrt ještě nechce odejít!

čeká na další oběti hrozného příběhu,

kolik jich ještě bude?

1,2,či milión?

To se nikdy nedozvíme,

protože já jsem ten starý poutník...

a mé ruce již nemůžou psát...

Jelikož tam leží mé vychladlé tělo v písku...

mrtvé...