Tajemství

krásný muzikál, skvělý Landa

Jaký je muzikál Daniela Landy ve skutečnosti? Než byl vůbec uveden na scénu pro běžného diváka, zahlédla jsem někde v bulváru nadpis, něco v tom smyslu „Zkouší se Tajemství, herci jsou v depresi“. Nevěřila jsem, teď už chápu. Ze sedmé řady v divadle Kalich jsem měla výkony herců jako na dlani.
Pár minut po deváté zaplál na jevišti oheň a úvodní píseň nás uvedla do muzikálového příběhu. Prolínání dvou časových pásem, reality a snění, hlas Daniela Landy jako vypravěče, temná světla, … vše působilo záhadně. Po celou dobu divák netuší, jak příběh dopadne, vlastně i konec si může vykládat každý po svém.
Eliška, mladá lékařka, unavená z přítomnosti smrti na oddělení, zklamaná láskou, slýchávala od svého otce nedokončený příběh o rytíři. Kvůli Janovi jako dívka plakala, představovala si, jak by se cítila v jeho náruči, možná i trochu záviděla jeho milé Anežce.
Na víkend odjíždí ke své kamarádce Kamile, navštíví spolu záhadný kámen na Vlčím vrchu a tak se dostává do divného kraje, do záhrobí, k mrtvým, podle tarotu odkrývá jednu kartu za druhou, tak se celý příběh odkrývá. Pomáhá jí soused, vlastní intuice, opilec Bobo. Děsí jí tajemno, nezvěstná kamarádka, policie, potácení mezi životem a smrtí.
Asi nejvíce působivý byl doslova tělocvik Elišky v podání Zuzky Norisové, když se houpala v síti nad hlavami diváků v prvních řadách. U srdce chytil zpěv zoufalé Anežky ( Jana Vaculíková), husí kůže naskakovala při řinčení hlasu Vladimíra Marka, coby pana Tajemného.
Hudba - známé motivy, „Čaruj, čaruj…“ mi zní v uších ještě teď. Pastva pro oči byla hra světel a stínů na jevišti, zaujaly i originální kostýmy. Orchestr řídil Petr Hostinský.
Musím říci, že je to zas jedna z věcí, která se Danielovi povedla a já fandím. Doufám, že nebude poslední.

---