Karmínově zbarvené přeludy

mladá žena umírající na úpal, trpící přeludy, kterou nachází tamější doktor, ale už je pozdě...

srdce mé,

karmínově zbarvené,

marně čeká...

na milého,

vytouženého,

ale on stále nepřichází...

 

Srdce bije,jako zvon....

Snad už blíží se ta chvíle?

Někoho vidím,

matný stín,

karmínově zbarvený....

 

Je to on?

Vidím jen slunce,

karmínově zbarvené

Teď vidím nohy...

vidím ruce...

a vidím tvář...

 

To nejsi ty...

Ruce berou horký písek,

karmínově zbarvený...

Umírám steskem...

umírám touhou...

umírám bolestí...

 

Kde jsi můj milý?

 

Něčí ruce,

karmínově zbarvené,

berou moji hlavu do svého náručí...

Jsi to ty můj milý?...

 

Něčí dlaň,

karmínově zbarvenou

mi někdo položil na čelo,

ale to nejsi ty...

 

Kde vězíš můj milý?...

z hrdla poslední vzdech...

a tělo klesá do tmy,

karmínově zbarvené....

---