Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Intermezzo

21. 12. 2000

1518

Autor

Podracký

Čas od času se člověk zastaví. Zůstane stát a rozhlíží se na všechny strany. Snaží se alespoň zahlédnout něco z toho, co je před ním, a potom se ve vší bezradnosti začne ohlížet zpět. Před očima mu potom začnou defilovat zástupy přátel i nepřátel, lásek i nelásek. Známé tváře se střídají s anonymní šedí, vzpomínka přebíjí vzpomínku, jak karty v mariáši. Mezi nimi proplouvají tváře kaváren a cigaretového dýmu prožitých i propitých dní. Bude ti znovu fajn a zároveň se znovu vrátí staré kocoviny všech možných příčin. Pak se najednou zarazíš. Pohlédneš jinam a zjistíš, že vlastně nebyl důvod. K ohlížení, ke vzpomínkám, k poučení ba ani nebyl důvod k holé existenci. Tak si ho tedy vytvoříš, sešlápneš spojku, zařadíš kvalt a život jede dál.

1 názor

JiKo

24. 12. 2000

Dát tip

Jest to správně optimistické !! :-) Tož sebevrazi, zde je návod: ...nebyl důvod k holé existenci. Tak si ho tedy vytvoříš, sešlápneš spojku, zařadíš kvalt a život jede dál.

Print

21. 12. 2000

Dát tip

...ale kam dál?

LuFi

21. 12. 2000

Dát tip

Jelikož povídkám tohoto typu (pokud se dá vůbec mluvit o povídce) jsem nikdy pořádně na chuť nepřišel, omezím se na některé sporné obraty. Vzpomínka vzpomínku asi přebije, karta kartu nepochybně, ale vzpomínka kartu těžko... Stejně tak, tvář kavárny či dokonce cigaretového dýmu si dost dobře představit nedokážu, nehledě na to, že slovo tvář se vyskytuje dvakrát blízko sebe... A mezi všemi možnými příčinami kocoviny mě pořád napadá jenom jedna... Poslední odstavec je napsán velice dobře a působivě, škoda, že tomu tak není v celém díle...