U kartářky

Jak vyplašit vránu? Chytnete ji pod krkem a mačkáte tak dlouho, dokud se hýbe. Kolikrát z ní vyplašíte i střeva:) pan Vandermare Nikdykde - Neil Gaiman

V šedivé cele růžových zítřků,

zaplavené smradem z vonných tyčinek

zahalená do barevných šátků

a záclon,

co měly být spíš na těch oknech,

jimiž probleskává poslední paprsek reality

nebo spíš naděje,

co těžko může změnit cokoli k lepšímu,

sedí schoulená stařena s kostkami v ruce,

co dávno už rozhodil některý z šílených bohů

a s posměšným úšklebkem

a výkřikem

Alea iacta est!

Čeká, co padne… stejně jako já.

Mezi prsty jí uvízla srdcová dáma,

co dávno mi zmizela s křížovým klukem

a teď se červená v kapičce vína,

jimž jsem se zpil do němoty nad tím vším žalem,

co proklál mé srdce, jak zítřek křišťálovou kouli…

Snad jen z kávové sedliny posledního kafe od Maryši

může mi teď věštit naději,

že zítřek už nikdy nepřijde a já se probudím s vědomím oběšence

v ráji

či v pekle,

jenž obé bude vysvobozením od té zvrácené hry o poslední naději,

co visí nade mnou,

jak ostří gilotiny,

jak struna prasklé loutny

při sváteční elegii dávno zatraceného barda…

---