Honzova Platonka

Miloval jsem se SVOJÍ rukou sevřenou od bolesti. Volal jsem TVOJE jméno. Toužím po Tvých snech. A je to, jako bych UKRÁDAL.

_________________Na zemi v pokoji
_________________pro starého mládence
_________________kam nikdo nikdy nechodí.
Ležím
s pohlavím
které už nestojí.

_________________Od stolu
_________________kdesi v kuchyni
_________________ozvěnou doplavou sem.
Hlasy
co se předhání
jak vlny na molu
tancují na honem
v soutěži krásy.

_________________Ale někdo jiný
_________________vstává a jde tam.
Jak smířit se s tím
že zůstanu sám?
_________________S nohama nahoře
_________________ležet na podlaze
jak z kalhot zvíře
zaživa stažené.

Komu na mně záleží?
Nelze mluvit o odvaze!
__________________Netoužím po muži
__________________natož po ženě.

__________________Snad zdá se mi
__________________jak by za večera
k Mohamedovi
usedala svatá hora.

__________________Láskou, co trvá
__________________ta fata morgána
__________________bezpohlavní.
Z ticha srdce
zašeptám MICHALE...
A láska to ví.

---