Tajemný společník

Kráčel jsem po cestě, jež byla zapadlá,

když v tom mne myšlenka jakás napadla.

Kdyby ta cesta zarostlá růžemi byla,

pak by stín, co za sebou mám, navěky skryla.

Ten stín ve dne i v noci kráčí za mnou,

pomalu a tiše jde někam za tomou.

Ve dne sílí a je tak velký,

ovšem má i své temné chvilky.

S příchodem noci potichu zmizí,

jeho úmysly- ty jsou však ryzí.

Oba jeden druhého známe,

každý zvlášť svou podstatu máme.