Autobus 1

          Jmenuju se Benny Trenton. Říkaj mi "Tlustej Benny" a celej můj život se v podstatě odehrál v autobuse. Začal tam a klidně vsadim svůj plat na to, že v něm i skončí..jen doufám, že až to přijde, nebudou tu žádný lidi. Povim vám teď příběh o jednom mym pasažérovi, se kterym jsem se dost spřátelil. Jeho jméno je Joe Jackson a byl z Oklahomy. Jen je škoda, že dopad tak, jak dopad. Byl to vcelku milej chlapík a dá- li bůh, jednou ho zcela jistě potkám. Ale to předbíhám...Všechno to začalo ve středu třetího června roku 1995.

          Jak už jsem řekl byla středa. To byl můj oblíbenej den, protože každou středu mym autobusem jezdila slečna Whitersová. To je jedna milá slečna, co pracuje u Boba v Bufáči. Pokaždý si sedá na stejný místo a tak, když to tu někdo nezná a chce si tam sednout, na něj křiknu, ať se šoupne o jednu řadu dozadu. Stavěl jsem zrovna tři bloky od zastávky, kde na mě čekala. Jako každej den přišel Bob-ten pracuje v místní elektrárně, Dany-starostův pobočník a paní Jenarová- ta se jela opět podívat, jak se vede její dceři Kate. Ale najednou jsem spatřil někoho, koho jsem ještě neznal a kdo mi zřejmě změnil celý život. Byl to chlap jako hora, ale nevypadal jako nějakej hromotluk. Prostě obyčejnej chlap...Nastoupil do mýho autobusu:

          "Dobrej..." podíval se pomalu na vysačku na levý straně mýho hrudníku "...pane Trentone. Já jsem tu novej.." řekl.

          "Jo..." skočil jsem mu do řeči "..to jsem poznal. To víte, já už tu všechny znám líp, jak motor tohohle velikána. A jak ti říkaj???"

          "No vidíte. Málem bych se zapoměl představit. Já jsem nějakej Joe Jackson- z Oklahomy, ale přátelé mi říkaj J.J. Bydlim blok odtud a teď tady budu pracovat." domluvil a já pomalu zavřel dveře.

"To je fajn...zase nový maso do mlejna." opáčil jsem. "Tady se posaď.." ukázal jsem na přední místa "..a povídej, kde budeš pracovat."