Větrný rytíř

Čtyři světové strany pod nohami čtyři živly kolem nás čtyři básně pro tvůj hlas já usnovám. Přírodo, když vidím tě, občas i zavzlykám. Přál bych ti čas, i času víc než nabízí ti dnes 21 století ve svých uprášených snech.

Obývá horskou pláň bojovník. Stříbrné vlasy mu vlají, pohled svůj upírá na pomník za víčky ledový pohled tají. Přibyl sem nahoru jako by nic za chvíli pořítí se do údolí přesto však bude zde na věky snít a možná za tisíc let jeho sny vybledlý pomník zkolí. Dotekem vysouší pleť překrásných dam i pánů. Někdy ho zpomalí hradby měst, kde z rozmaru snad, a nebo z lítosti, naslouchá písním z flámů. Občas je zapěje v jiném kraji aby pozvedl náladu těm, kdož znají jen bídu, hlad, a sněť. Sokole opři se o jeho rámě a leť. Co by sis více přál, než by tě podpíral na tvé pouti. Nemohls lépe vybrat si svůj druh, svůj tvar jen tak si můžeš plouti nad ním bez úhony když hněvá se, a na zemi působí zmar. To matce naší nuťí tvar podle svého přesvědčení. S lehkostí - nad kterou není. V plachtoví na širém moři líně se válí, z mraků nad sebou beránky tvoří osádce čechrá vlas a slzy vhání do očí. Jen proklejí ho, zmizí v dáli. Na pospas polednímu slunci nevděčné duše zatratí a možná, pokud nevrátí se zpátky, na mořském dně tak uloží. Chlad hlubin křivdu odplatí. Kdož užíváš jej neměj strach, tenhleten rytíř neustoupí.

---