Seghed aneb Návrat Medvěda do hor

          To, co je na příběhu důležité, není příběh sám, nýbrž jeho začátek a konec...nebo spíše konec začátku a začátek konce nebo tak nějak. Budu si nyní protiřečit, protože si troufám tvrdit, že u tohoto je pravou podstatou děj sám. Ačkoliv si zřejmě po jehio přečtení budete myslet něco uplně jiného, popíši vám ho. Netvrdím, že je kdovíjak dobrý či napínavý, ale v tom to právě je. Je na vás, zda si z něj uděláte pár řádků napínavého a poučného textu, či několik stránek nesouvislého a zbytečného žvatlání. Doufám, že se vám tento příběh bude líbit a že v něm naleznete nějaký hlubší smysl a třeba si z něj jednou vezmete příklad. A teď už dost zbytečného plýtvání místem...

Kráčí ulicí postava tmavá, kde se co mihne pozor si dává.

Před ním stvoření se náhle zjeví, kde se vzala nikdo neví.

Přízraky temné jako noc též, připraveni byli na strašlivou řež.

Hrdina svůj meč z pochvy vytáhl, prvního nepřítele hbytě zasáhl.

          Tak rychle, jak souboj začal, našel i svůj konec. Ale jedna otázka zůstává stále nezodpovězena...

Jak se vlastně hrdina jmenuje??? Čtěte dále a vše se dozvíte.

          Ta postava, která předtím naprosto bezstarostně kráčela ulicí města Tepton, už nebyla tak v klidu. Začala hledat mrtvá těla svých nepřátel, ale žádná nenašla. V tu samou chvíli se nad městem objevilo mohutné světlo a ve směru, ze kterého zaútočila ta divná stvoření, se náhle zjevila tajemná postava.

          "Vítej v Teptonu Seghede z kmene Horského medvěda, pořád šermuješ s mečem stejně chabě, jako kdysi".

          "Jak ty můžeš vědět, jak jsem šermoval kdysi a jak dnes??! To, že znáš mé jméno, nic nedokazuje a proto vylez ze světla a ukaž mi svou tvář, abych věděl, zda stojíš za zabití a nebo jen kopanec do zadnice." hrubě opáčil Seghed.

          "Dobrá...", sestoupila pořád ještě tajemně vyhlížející postava na zem "...jak chceš. Já jsem Keltonesh...ale ty si mne možná budeš pamatovat jako starého Segurda. Už po staletí jsem přítel vašeho- tedy tvého kmene,..." zamračil se a přistoupil blíže "...který ještě pořád hrdě a čestně jde vstříc jisté záhubě. A proto jsem přišel." přísně se na Segheda podíval.

           "Abys mi to řekl a zase odešel, jako tenkrát?!!", namířil na Keltoneshe ostře vyhlížející čepel svého meče. "A nebo skutečně stojíš o záchranu mých bratrů, sester a celého našeho města?"

           "Jednou pochopíš, proč jsem vás před těmi dvaceti lety opustil. Ale nyní není na řešení osobních problémů vhodná doba...Když ti bylo sedm let, daroval jsem ti meč. Před nějakou dobou jsem zjistil, že jsi ho prodal, ale koupil jsem ho zpět tvým jménem a poslal jej domů, kam patří. Na cestu si musíš sehnat nový- budeš ho potřebovat. Máš čas do zítřejšího západu slunce. Proto neotálej a čiň se." začal čarovat. Světlo sláblo a on se vzdaloval "A ještě něco. Budu tě čekat na náměstí města Kastelon...Ale zatím sbohem a mnoho  štěstí, příteli." až z něj nebylo už nic vidět. Najednou byla všude tma.