Fotka

No tak))

Tvé prameny stékají mi po tváři,
jsi hvězdou hřejivě zářící
a obloha poseta Tebou
a Tebou.
Já zhasínám svíci na oltáři,
odlesku hvězdy Tebe hřejivou
myšlenkou jsou jak hladinu vody akvária čeří.
Jsi jasná když záříš,
nevěřím, že hasíš,
když cizí s tváří svou se budíš.
Rozespalá,
zmačkaná,
milou duší hýčkaná.
Snad jsem to já,
kdo může Tě oblažovat,
duši hýčkat.
Jen ještě poznat, kde se ukrýváš.
Hledal bych všude,
ve všem i květináči,
květinách.
V zemi
a tam kde roste krása hezčí
a něžnou květinou bych vzýval,
ať mi Tě ukáže.
Jsi květinou,
hvězdou co plane z jasna,
letím za Tebou.
Hned jak Já usne.
Ta krása mi lichotí,
je Tvá
a na duši mé mi lahodí,
jdi spát,
usínej.
Vždyť je to lidské,
a slza ze smutku
i přes to uschne.

---