Nepřejícnost, která explozí

   (...) A její oči syčí nenávist,

neboť prchlivost, nestálost koří, zahanbuje.

A já za mřížemi jejích řas, rozkvetlých a

mory zlobou, pod jejichž tyranstvím

hořím travičským ohněm a kamením.

A osamocení vězněné se zapomněním

sváží nobilitu, jež bezdomovectvím tápe

před buzenými vraty; chrchlá - Bastila!

A plakaná růž líčidel její tváře znesvařuje

mou nepřejícnost kupící se - klony, již se šikují.