Indická epištola

Alabimňk Užuřujásá Pádžáhláví 283 632 721 Bazachkirk INDIA Ferda Mravenec Mraveniště 271/4a Křivé Buky CZECH REPUBLIC, EUROPE Milý/á Alabimňk Užuřujásá, na začátek svého dopisu Vás chci požádat o odpuštění, že jsem za nic na světě nebyl schopen rozluštit Vaše oslňující jméno a přijít na to, jste-li muž nebo žena. Ale na tom přece nesejde, protože v každém případě vím, že píši člověku vznešeného ducha, bystrého úsudku a rozumu. Skákal bych radostí, kdybych se s Vámi někdy mohl střetnout jako s tím nejpovolanějším z našeho oboru. Ale to, vzhledem k mým, dá se říci, ubohým finančním prostředkům, a vzdálenosti mnoha a mnoha tisíc kilometrů (možná jsem to přehnal, bude to asi o dva, tři kilometry méně), které nás při sebelepší dobré vůli dělí, je naprostá volovina (říká se vůbec u vás “volovina”?). Jásám při pomyšlení na to, jaké mám ohromné štěstí, že mi přišlo naprosto neočekávanou náhodou do cesty Vaše nepřekonatelné veledílo. To kdybych se před pěti lety nerozhodl z čista jasna odejet na zasloužilý (opravdu) odpočinek k mé pratetě, ke které mně nemohla přitáhnout dobrých dvacet let ani moje drahá polovička (chápejte, u nás máme monogamii), tak by se mnoho věcí v uplynulých pěti letech nestaly. A kdybych se jí nezeptal na zdraví a nemusel kvůli tomu shánět ty její prášky na hlavu, kdybych se cestou do lékárny nestavěl na jedno pivo, nezvládl to a nevracel se k pratetičce až v noci samozřejmě bez prášků, ale zato s malou opičkou, neskončil na zemi s hlavou v popelnici (co jsem tam hledal, už opravdu nevím) a nenalezl bych v sobě tu vůli odstranit něco, co mě velice tlačilo pod bedry, neodhodil to tak nešikovně, že mi to přistálo přímo před nosem a nebylo tedy těžké svým skomírajícím zrakem rozeznat alespoň obrysy náčrtu průřezu stonkem báječné Leptotyphlopidae žerelidibranchiata z čeledi Labužníkovitých, tak bych Vám dnes tento dopis zajisté nepsal. Jsem totiž vášnivý botanik a v té osudné popelnici jsem nalezl Vaše vědecké pojednání o stoncích vlhkomilných masožravých rostlin a jejich využití. Ač jsem byl sebevíc na mol, ten obrázek mě probral. Ihned jsem se vrátil k pratetě, která, držíc se za hlavu, kvílela na pohovce. Podivil jsem se, proč si nevezme prášek, ale to jsem asi neměl dělat, protože v tom okamžiku se ta žena na svůj věk obdivuhodně rozlítila, že jsem se už přes její zavřené dveře nedostal. Proto jsem se začal věnovat svým záležitostem. Po mnoha dnech urputného pátrání jsem zjistil, že spis je napsán indickým dialektem, kterým se mluví v podhůří Himalájí. A co víc! Prý neexistuje překlad do žádného jazyka. Co mi tedy zbývalo? Abych se mohl četbou důkladně zaobírat, naučil jsem se tento dialekt za dva roky usilovného studia. Mám jen malý problém v tom, že nemám s kým pilovat konverzaci. Mí přátelé se ode mě naučili jen pár zdvořilostních frází, možná právě ze zdvořilosti. Ale na mé naléhaní, aby pokračovali ve studiu, zůstali neteční. Musím Vám říci, že těch dvou let v žádném případě nelituji. Vaše postřehy a myšlenky, hodné samotného Darwina (sláva mu) mi byli bohatou odměnou. Kdybychom se snad někdy setkali (dá-li ó velký Darwin), mohl bych sVámi plynně hovořit a to by bylo pro mě největší zadostiučinění. Nenapsal jsem Vám již dříve z toho důvodu, že jsem celou dobu neznal Vaši adresu, i když jste u Vás doma zajisté vědecká kapacita. Z celého srdce doufám, že k Vám dopis v pořádku dorazí a Vy se budete moci potěšit ze slov vděčného čtenáře. S přáním mnoha dalších objevů i obětí pro vědu a zvláště pro botaniku Vás zdraví V Lese dne 13.5.2000 Prof. RNDr. Ferdinand Mravenec, DrSc.

---