Pavučina - část první

---Prolog---

          Marcova tvář se na okamžik ztratila v oblaku šedavého dýmu. Pak natáhl ruku s dlouhými prsty a uhasil cigaretu v přeplněném popelníku. Upřel černé oči na muže sedícího proti němu. Ten se chvěl a očima nervózně bloudil po ztemnělé místnosti. Jeho tvář byla dosud velmi mladá, ale v jeho pohledu bylo cosi, co naznačovala, že jeho duše je mnohem starší než tělo.

„Kde je Lilly?“ zeptal se tiše.

„Neboj se. Za chvíli ji uvidíš…“ Marco se ďábelsky usmál. „Nejprve ti však musím něco říct. Velmi jsi mě zklamal, Ethane. Úkol, který jsi dostal byl důležitý a tys to věděl. Přesto jsi ho nesplnil…“

„Ale…!“

„Ne, nemusíš nic říkat. Vím co se stalo. Uvědom si však, kdybys nezklamal, ta čubka by už byla mrtvá a ty by si se svou milou spokojeně žil ve Falls Stars.“ Ethanovy oči se rozšířily hrůzou. Dveře se otevřely se zlověstným skřípěním, dovnitř vstoupili dva mohutní muži s vyholenými lebkami. Mezi sebou táhli bezvládné tělo.

„Lill!“  vykřikl Ethan bezděčně a vyskočil ze židle.

„Ne!“ zastavil ho Marco. „Pamatuj, je to pouze vykonání spravedlnosti, kterou jste si zasloužili. Místo mé ženy tvoje žena. Jsme si kvit a dávám ti ještě jednu šanci. Rozmysli se pečlivě.“ Muži pustili dívku s rozbitým obličejem k zemi. Ethan se k ní vrhl. „LILLY!!!“

---Monin špatný den---

Jessica Marshallová, elegantně usazená v elegantním křesílku, upíjela kávu z malinkého hrníčku a sledovala ženy sedící kolem ní. Byla to společenská smetánka, manželky nejbohatších a nejvlivnějších mužů ve městě. Mezi nimi seděla i Mona Coxová – Summersová v bledě zelené halence a dlouhé tmavé sukni. Černé vlasy s hustou ofinou zpola zakrývající zelené oči, jí splývaly až na ramena.

Mona jako jediná neposlouchala ženské tlachání a vypadala duchem nepřítomná. Pomalu zvedala k ústům ruku s hrnek a srkala již vychladlou kávu.

Holly Pattersonová, manželka guvernéra, se naklonila k Diamond Lacroix, dceři ropného magnáta, nedávno zesnulého při automobilové nehodě, a pošeptala jí: „Už jsi to slyšela? Monin manžel má poměr s Cristy Hallovou!“

„David?“ opáčila Diamond. „Do toho bych to tedy neřekla.“ Pohodila platinovou hřívou a vrhla směrem k Moně falešně soucitný pohled.

„Mono, drahoušku,“ ozvala se hostitelka. Mona sebou trhla. „Nechceš dolít kávu?“ Přikývla.

„Co se děje zlatíčko?“ zeptala se jí Emmy Daviesová, jejíž manžel vlastnil velkou cestovní kancelář. „Vypadáš tak zničeně!“

„Málo jsem spala.“

„Měla by sis dojít k Halovi Donahueovi, skvělý lékař! Předepsal by ti jistě výborné prášky na spaní, mě ohromně pomohl!“

„Ale Emmy!“ zastala se Mony Jessica, které už pomalu táhlo na padesátku. :Mona je ještě mladá. Tohle jistě zvládne sama. To, že bereme prášky všechny…“ Diamond znovu dotčeně pohodila hlavou. „…nebo skoro všechny…neznamená, že by měla i ona.“

Mona se zvedla. „Omlouvám se, ale už budu muset jít.“ Holly se na Diamond podívala výmluvným pohledem, který říkal : „Vidíš, já to říkala! Podvádí ji!“

„Děkuji za pozvání, Jessica. Dámy?“

Příští týden u Three Roses, nezapomeň.“

„Dej na sebe pozor, Mono.“

Když se za ní zavřely dveře přepychové vily, zhluboka si oddechla.

David a Cristy Hallová! Mona v ruce křečovitě svírala malou kabelku a se slzami v očích kráčela ulicí plnou lidí. Je to tedy pravda? Občas slýchala zvěsti o tom, že David někoho má, ale když se ho na to váhavě zeptala, se smíchem všechna obvinění odmítal. Neměla důvod mu nevěřit. David byl pohledný, milý, pozorný a úspěšný, téměř dokonalý prototyp skvělého manžela. A Mona byla nejšťastnější ženou na světě, když ji požádal o ruku. Tehdy na opuštěné pláži na ostrově kdesi v Atlantském oceánu…jak už to bylo dávno!

Avšak nyní se zvěsti o jeho milence začínaly množit. A i když si myslely, že je nevnímá, moc dobře slyšela tichou poznámku Holly Pattersonová směrem k Diamond Lacroix.

Okamžitě si uvědomila, že na tom jistě bude něco pravdy. Vybavily se jí všechny jeho časté přesčasy a služební cesty mnohem delší než dřív.

Cristy byla Monina přítelkyně. Dlouho se však neviděly a kdykoliv Mona zavolala k ní domů, vzala to služebná: „Omlouvám se, ale slečna Hallová není přítomna. Mám jí něco vyřídit?“

Lidé do Mony, která příliš nevnímala okolí, vráželi a občas na ní někdo nevraživě křikl. V jednu chvíli do ní strčil mladík ve vyrudlém tričku  rozervaných džínech. Mona upustila kabelku a její obsah se rozkutálel po ulici. Muž se zastavil a sehnul se, aby jí pomohl věci posbírat a přitom se překotně omlouval.

„To je v pořád…“ nedořekla. Muž totiž popadl její peněženku a rozběhl se pryč. Za chvilku se ztratil v davu.

„Výborně!“ vydechla. „Výborně!“ Sebrala zbytek věcí a odevzdaně se vydala k domovou.